Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

https://youtu.be/5ZalVHQk4rc

Milé děti, milé sestry a bratři, milí přátelé!

Vůbec na vás nevidím, protože jste všichni odděleni velikou koronavirovou rouškou, a taksi vás budu představovat. Sešli jste se možná celá rodina u počítače, třeba i se psem a kočkou, někteří mě budete poslouchat, jiní budou ohlodávat kost, příst nebo koukat do
tabletu na něco zajímavějšího a já si budu muset všechny role tohohle příběhu odehrát sám.

Tak copak je dneska za den? Dnes máme Neděli velikonoční. A co že si to o velikonocích připomínáme? Někdo barví vajíčka, jiný plete pomlázku, další zpívá koledu-a co si připomínají křesťané? - Ti si připomínají vzkříšení. Copak si, děti, představíte pod pojmem vzkříšení? Obživení? Resuscitace? A čí vzkříšení? A může být ještě někdo vzkříšen tak jako
Ježíš? A proč ne? A proč musel být vzkříšen? A proč vlastně byl zavražděn? – A – Není to nějak mnoho otázek najednou? Tak se na ně pojďme podívat od začátku.

Lidé žili po generace, tak jak žili, a ten jejich způsob života nebyl právě ideální. Znáte to z nedělky. Potopa pomohla jen na chvíli, výchovné zbavení svobody v Egyptě taky moc nezabralo, domlouvající proroci, poslaní od Hospodina byli jen k smíchu - to v lepším případě, v tom horším rovnou přišli o život. Zkrátka každý si žil po svém, nikdo se s nikým o nic nerozdělil, nikdo nikomu s ničím nepomohl, každý měl zastrčenou hlavu do virtuální reality svého počítače a myslel si, ať mu
pěkně každý políbí, co mu z toho displeje kouká. No a na Boha při tom mysleli jen tak na oko, aby se neřeklo, pokud jim vůbec rovnou nebyl pro smích.

Jenomže Pánu Bohu se to nelíbilo. A když nic nezabralo, tak poslal na svět Ježíše, svého jediného Syna, aby lidi přivedl na správnou cestu. Říkal si: jsou to přece rozumní dospělí lidé, když se jim ukáže, co je správné, tak se toho budou držet. Koneckonců, desatero mají, tak ho jenom trochu opráší a ono to půjde. Jenomže Ježíš na to šel z gruntu, jako každá mladá generace. Ty požadavky desatera pořádně zpřísnil.
Že se nemá zabíjet? Ani křivě podívat se na svého bližního nemáš! Že se máš prát jen ze srandy? To ani ze srandy – prát se nemáš vůbec. Že se mám dohodnout se svým sousedem?

Ale já mám přece pravdu, tak ať se u soudu ukáže. Jo a kdyby jen tohle. Ještě přidal brutální varování: nechce tvá pravá ruka luxovat? Tak si ji usekni! Nechtějí tvoje nohy chodit na nákupy, nechce tvá levá ruka utírat prach, nechtějí tvoje oči dávat pozor na mladšího brášku. Pryč s nimi.
No uznejte sami, kam by člověk přišel, kdyby to měl všechno dělat. Jó, to kdyby to všechno dělal někdo jiný, to by ještě šlo, kdyby tak někdo za mě vyluxoval, došel na nákup, pohlídal brášku, umyl nádobí, a tak všelijak, to by byla pohoda, ale já?! A takhle nějak, (kupodivu) neuvažovaly jenom děti, takhle nějak tehdy uvažovali všichni. A hlavně ti
dospělí, protože na děti tehdy nikdo nedal. A teď je tu ten Ježíš. Co s takovým člověkem, který nás vlastně na každém kroku usvědčuje, že se nechováme správně, že bychom se měli polepšit, co s takovým člověkem, na kterého neplatí naše výmluvy, naše vykrucování, naše předstíraná nechápavost. A co je horšího, on se kvůli tomu nezlobí, nerozčiluje, nehrozí tresty. Prostě jenom drží zrcadlo a usmívá se. Když to nezvládnete, tak to prostě udělám za vás všechno já, říká ten jeho úsměv. Zkrátka nejlepší bude, když se ho zbavíme. Ať umře, aby nám nepřipomínal, že neumíme být lepší, ať si teda umře pro tvrdost našeho srdce, za naše hříchy, když o to tolik stojí. Za chvíli na něj zapomeneme, zmizí nám z očí ten jeho protivný vlídný úsměv, který nám tak šel
na nervy.

A tak tedy Ježíše ukřižovali. Za strašné činy lidí zemřel strašnou smrtí.
Jenomže Bohu se to zase nelíbilo. Bůh řekl: Ne! Takhle teda panáčkové ne! Svého zlého svědomí se takhle lehko nezbavíte. Vy si musíte uvědomit, co se vaší vinou stalo. A tak Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Ne jako se oživují zranění v nemocnicích, že by dostal injekci, dýchací ventilátor a tak podobně, ne že by ho zázračně přivedl zpět do života a on se pak hodinu ukláněl na divadle světa a sklízel ovace, než si půjde dát za oponu kafe. Tak ne. Ale tak, že si každý uvědomil: i mě se to týká, to i za moje hříchy Kristus zemřel, to i pro moje provinění šel na kříž.

Kdyby to byla věc, která se udála jen kdysi dávno, nestálo by to ani za vyprávění. Ale Kristus je našimi hříchy dnes a denně znovu křižován, dnes a denně ho znovu posíláme na smrt, denně hyne hlady, umírá v bratrovražedných bojích a v kořistnických válkách, přichází o život naší nezodpovědností, tíha lidského hříchu ho svírá až k smrti. A je stále na Bohu, aby vnášel do světa, křížem svého Syna, své radostné přitakání životu. A my bloudíme jako ovce bez pastýře, potácíme se mezi Golgotou a Emauzy, hledáme toho, kdo zapálí naše srdce, aby hořela, hledáme toho, kdo naše hříchy vynese na mrtvé dřevo kříže a dá mu skrze svou oběť a ze své lásky pro nás obrůst listím, vykvést novou a stále se obnovující nadějí, kterou nemůže zničit žádný lidský hřích, žádný vir. Ani koronavir.

Amen

Modlitba:
Pane náš Ježíši Kriste, je nedělní ráno, po Velkém pátku nastalo vzkříšení, nová naděje se vlila do světa a my si přesto uvědomujeme, že tyto Velikonoce jsou jiné, než všechny ostatní v našem životě.
Chybí nám společenství, společenství církve, společenství našich kamarádů, spolužáků, spolupracovníků, kolegů nebo i náhodných bližních, které potkáváme v divadlech, kinech, koncertech nebo v hospodách. Snad tyto Velikonoce jsou pro nás zkouškou, abychom si uvědomili, že patříme do lidského společenství a abychom na to v budoucnu nezapomínali. Možná, že svět nejbližších dní bude zcela jiný a že se budeme muset vypořádat se spoustou problémů, které jsme nečekali. Mnozí z nás zchudnou, přijdou o práci nebo budou vystaveni velkému pracovnímu vypětí. Neměli bychom ale budoucnost vidět v černých barvách, nejsme totiž na to sami. Velký pátek je za námi a před námi se otevírá budoucnost vzkříšení, budoucnost nového života.
A jako křesťané dostáváme ohromnou příležitost, abychom svými činy zvěstovali světu Boží naději, Boží naději pro každého člověka bez rozdílu, abychom zvěstovali, že Bůh nám dává novou příležitost začít znovu, napravit pochroumané, opravit rozbité a žít spolu v lásce a radosti, bez ohledu na to, co nás může jako lidi rozdělovat. Protože všichni patříme do jedné velké všelidské rodiny. Amen

Píseň: Buď tobě sláva č. 346