Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Kázání na youtube: https://youtu.be/8TWEWdYPvlY

Sestry a bratři, milí přátelé.

Málokterý starozákonní příběh je tak známý, jako příběh o Davidovi a Goliáši. Samo slovo goliáš se dostalo do obecné mluvy jako termín vyjadřující něco extrémně velkého a úspěšně soutěží i s řeckými Giganty.

Ale pošleme dnes svého reportéra do doliny Posvátného stromu, ať se podívá, co se to tam děje. Saul shromáždil izraelské muže, aby bojovali s Pelištejci. Síly jsou vyrovnané nikomu se do boje nechce, a tak se občas navzájem provokují. Nejlepším provokatérem je Goliáš. Je pěkně vysoký. I na tu dálku se nedá přehlédnout. Povídají, že prý měří 6 loket a jednu píď. Pro dnešního posluchače by to bylo 329 centimetrů. Na tu dálku to sice pořádně nevidím, ale tolik určitě nemá. Je vidět, že strach má velké oči v každé epoše. Proto utíkají, sotva ho zahlédnou. Ale dneska přichází Goliáš s férovou nabídkou: Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit. Tak se to ve starověku často dělalo od dávné Indie až po Izrael nebo antické Řecko. Člověk měl totiž větší cenu jako živá pracovní síla než jako mrtvola k pohřbení. Ale támhle je nějaká mela kolem mrňavého pasáčka. Až sem doléhá jejich křik. Musím tam běžet, abych vám mohl poreferovat. Už slyším Elíaba, nejstaršího Davidova bráchu; tak se totiž ten pasáček jmenuje. -Ty drzoune přišel jsi sem očumovat, ovce jsi nechal napospas. Já tě moc dobře znám. - To není pravda, hájí se David, táta mě poslal, ať vám donesu něco k snědku, složil jsem to u správce zásob. A teď slyším, že se nikomu nechce bojovat s tím bezbožným neobřezancem, tak se do toho pustím, než se vrátím k ovečkám, tak dlouho to snad trvat nebude. – Ty tak, zbláznil ses. Podívej se na sebe. Vždyť tě mezi ovcema skoro ani není vidět. – Tak proč tedy nejdeš ty, když jsi tak chytrej. Nebo má snad Hospodin bojovat za nás?! – Já?! Ty jsi fakt spadnul s višně. Viděl jsi ho někdy cvičit ve fitku? A víš, jakou má prognózu nárůstu svalové hmoty? A to nemluvím o té hromadě mrtvol za ním. To by byla čirá sebevražda! -Aha, tak to si raději počkáš, až tě zabije na útěku. No tys nikdy moc žádnou představu o životě neměl. Tobě chybí vize. – Mě?! Elíab se už už nadechuje, ale v tom přichází Saul a David mu říká: „Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“ Král mu odpovídá „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ David mu teď vypočítává všechny důvody, proč jó, mluví tak rychle, že to ani nestačím zapisovat, ale na králově tváři je vidět, že si uvědomuje: ten chlapeček má odvahu. Nemá svázané ruce strachem, jako my všichni. Já to s ním zkusím. Ostatně nikoho jiného stejně nemám, a ještě by třeba lidi chtěli, abych šel bojovat já. Saul tedy nakonec Davidovi říká: „Jdi; Hospodin buď s tebou!“ Ale co to, David odmítá klasickou zbroj, prý že to nikdy neměl na sobě, ale vybírá si kameny do praku. Že on už má nějaký plán? No dějiny bojů znají vítězství mnoha nestandartních postupů, ale nám asi dneska zbyla už jenom ta panická hrůza místo odvážného hrr na ně, třeba na ty problémy. My raději dáme na prognózy. Grafy, statistiky, pravděpodobný vývoj a jak se zachovat. – A jejda nějak jsem se zamyslel a už je po všem. David ho skolil kamenem z praku. Trochu nestandartní způsob počínání, ale výsledek přinesl. Pelištejští právníci to sice jistě budou rozporovat, ale co si kdo vezme na mrtvole. A pak, dějiny píšou vítězové. Předávám tedy slovo do studia. - Ano, ano milí přátelé byli jsme svědky nebývalé události. Oproti všemu očekávání, navzdory prognózám vyhrál naprostý outsider David. Dokonce ani proslulá sázková kancelář Fortuna Izrael nedala Davidovi ani bod. Vypínám štvavou rozhlasovou stanici Palestina today, dělám si zelený čaj a přemýšlím. Kolik bylo jenom za mého života těch zaručených prognóz, co se nikdy nenaplnily. Když jsem na jedné biblické hodině mluvil o tom, že socialismus nebude u nás navěky, řekl mi jeden starší kolega: seš pitomej, Hromádka řekl, že socialismus tu bude pořád a my se musíme naučit s ním žít. No, ani u lopaty jsem se to nenaučil a ani mi to nechybí. Přežil jsem ho, stejně jako Sovětský svaz, který tu měl být na věky a jehož rozpad nepředvídala žádná prognóza politologů ani futurologů. Ale abych se nedržel jen politických témat, V šedesátých letech měli na Novém Zélandu zpracován přehled o vymírání maorštiny, tedy jazyka původních obyvatel Nového Zélandu. Každý rok mluvčích ubývalo a snadno se dalo z grafu odhadnout, kdy zcela zanikne. V jistém bodě ale došlo k obratu. Nikdo neví proč; dodnes si tím mnohé studie lámou hlavu a v roce 1987 byla maorština prohlášena dalším oficiálním jazykem Aotearoy (tedy NZ v maorštině) a řada míst má dnes dva oficiální názvy. Jazyk se učí ve školách a vysílají dva TV kanály v maorštině, ačkoliv podle prognóz už neměla maorština 40 let existovat. A ještě jeden příklad z oblasti techniky. Když jsem psal kdysi diplomku na číslicově řízené stroje, dostalo se mi do ruky jediné oficiální skriptum od jednoho ze dvou tehdejších výrobců těchto zařízení, ZPA Gottwaldov. Začínalo slovy: máme asi 15 let zpoždění za světovými výrobci, neboť jsme se domnívali, že se jedná pouze o výstřelek vyspělých západních výrobců bez praktického využití. Doufejme, že s elektromobily jednou nedopadneme stejně. Co z toho plyne: všude tam, kde se jedná o prognózy nebo modely živého těla lidské společnosti o různé sociologické skupiny, tam musíme brát všechny zaručené prognózy pouze povšechně a orientačně. Ani firma není jenom funkcí peněz, natožpak stát, společnost nebo církev. A tím se dostávám k tomu, proč to všechno povídám. Zase se objevují prognózy o tom, jak církev neufinancujeme a jak jdeme beznadějně ke dnu. Ano, pokud nemáme naději, že jsme živé tělo Kristovo, které nezávisí jen na penězích pak jdeme ke dnu a je to tak dobře. Pokud jsme církev bez vize, pak jsme jen firma, která pečuje o svoje majetečky a můžeme klidně zkrachovat. Když jsem byl kdysi v Lisabonu byl jsem v jednom církevním společenství. V neděli ráno jsme přišli do školy, ve třídě pronajaté za symbolický poplatek, jsme přestavěli lavice, farář vytáhl z tašky kříž a svíčky a postavil je na oltář, tedy učitelův stůl, přes který se dal přehoz, vytáhli kytary a saxofony a bohoslužba k Boží chvále začala. Po ní přišly na řadu igelitky s jídlem. Nakonec jsme vše uklidili, uvedli do původního stavu a šli jsme domů. Trochu jsem si připadal jak ve filmu Jesus Christ Superstar. I takovou církev si umím představit. Bez kostelů, bez far, bez synodního seniora. V létě budeme chodit na Krásnou horu a v zimě si za symbolický poplatek pronajmeme nový sálek v Soběhrdské knihovně. Člověk nesmí klesat na mysli, jak říkal David Saulovi. Stačí mít víru jako Abraham, když šel k božišti Móre. A občas třeba i ty výpadky jako měl on. No co, jsme přece jenom lidé. Klidně nás mohou děsit přízraky, ale také bychom měli zaslechnout: Vzchopte se, já jsem to, nebojte se! Jo a možná dát pro všechny případy pět oblázků do torny. Amen