Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení Sk 10,44-48
44 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
45 Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že
i pohanům byl dán dar Ducha svatého.
46 Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:
47 „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“
48 A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Text Židům 1:1-2
1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;

2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
 

Sestry a bratři,milí přátelé,

Právě jsme slyšeli slova, která často pokládáme za krásnou a údernou proklamaci konečného vítězství Kristova a jeho věčné vlády. Slova, která křesťanským uším lahodí natolik, že už vlastně o nich ani kriticky neuvažujeme.

Je zde přece krásně naznačeno, jak Hospodin v době, kdy byl člověk ještě v plenkách, k němu promluvil, mnohokrát a mnohými způsoby a ne vždy zcela stoprocentně průhledně skrze proroky, aby pak, v ustanovený čas, až dospějeme (rozumějte: staneme se křesťany), jsme pochopili plnost Kristovu.

Jó, kdyby to bylo takhle jednoduché! Ale nám to takhle jednoduše vyhovuje, a tak to tak také začasté přijímáme. Odtud pak snadno dovodíme své neomylné přesvědčení o naší křesťanské výlučnosti a není tak nesnadné to dalšími novozákonními místy ještě podepřít. Není třeba si zastírat, že novozákonní pisatelé takto přesvědčeni byli. Proto také třeba v Židech jen málo viděli své spolubratry nebo bližní a pozdější vývoj to ukázal v celé nahotě. V křesťanské Evropě Židé byli dlouho viděni jako bezprávní občané, často násilně nuceni ke křtům nebo vyhošťováni ze země. Jaký rozdíl proti muslimským Maurům, pod kterými zažívala židovská kultura své zlaté období. To by ale bylo na dlouhé povídání.

Jisté je nicméně toto: Židé jsou chápáni jako nepřátelé. Celou polemiku epištoly k Židům můžeme chápat jako polemiku proti jinému kultu, než je křesťanství.

Nemělo by nám při tom ale uniknout, že všichni svědkové víry, kterých se pisatel dovolává, byli Židé a že i sám Kristus je Žid.

Tedy, že i pisatel a potažmo tedy i my všichni, ať chceme nebo nechceme, máme v sobě něco židovského odkazu, něco z odkazu jiné víry, se kterou se zde tak vehementně polemizuje.

Řešení onoho problému přitom může být jednoduché, uvědomíme-li si, že jedinou legitimací člověka pro přístup k Bohu je jeho lidství, člověčenství - bez ohledu na to, do jakého kabátu toto své člověčenství obléká, zda židovského, křesťanského, muslimského, ateistického, buddhistického apod. Ostatně právě toto naše člověčenství na sebe Kristus bere. On se neidentifikuje ani s Židy, ani s křesťany, ani s pohany-ale s lidmi. Jakým způsobem se to děje, to ponechám jiné diskuzi.

Zde bych řekl pouze toto: bylo by krásné, kdybychom se do budoucna dokázali zbavit bludu své křesťanské výlučnosti. Co tím chci říci: nemůžeme pohlížet na okolní svět jako na nedospělý, nesvéprávný, který teprve čeká na naše zvěstování, aby se v posledku zbavil svých bludů a stal se křesťanským. To by byl postoj, který církev vede do izolace, postoj, který z církve vytváří ghetto. Ano, my máme být lid zvláštní, ale tak jako kvas v těstě, a nikoliv jako zakopaná hřivna. A nemusíme z toho mít žádný mindrák. My přece nejsme na místě Božím, my nemáme to pravé poznání (vždyť poznáváme jako v zrcadle), my nereprezentujeme tu neomylnou cestu (jděte ode mne,činitelé nepravostí, neznám vás). A myslí-li si kdo z nás, že je při něm něco výlučného, nechť to dá nezištně a bez nároku ve prospěch ostatních (jdi, prodej vše, co máš a rozdej chudým). Myslíme si, že Bůh mluvil pouze k nám? Že nemohl mluvit k Buddhovi, Mahávírovi, Muhammadovi nebo Opeřenému hadu? Vždyť Bůh může zjevit svou vůli i prostřednictvím oslice (když Bůh dopustí,i motyka spustí).

Ale nechci zůstat nejednoznačný, a tak připojím i svoji osobní výpověď. Uvěřil jsem v Krista, přijal jsem ho jako svého Pána, nikdy jsem ho nevyměnil za jiného ani za žádné výhody světa a ani v budoucnu tak učinit nechci. A přesto: respektuji lidi jiných náboženství nebo ateisty jako sobě rovné. Vždyť to konečné posouzení si udělá Pán, který je suverénní, svobodný, nanejvýš spravedlivý, kterému (naštěstí) já nemám co radit ani za něj mluvit. Věřím, že on je Otcem nás všech a neumím si představit spravedlivého Otce, který by některému dítěti stranil a jiné odvrhl. Věřím, že v jeho rukou je společná budoucnost nás všech a že pro tuto otevřenou nadějnou budoucnost můžeme všichni společně pracovat.

Amen

Poslání Židům 4:12-13

12 Slovo Boží je živé, mocné a
ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na
rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i
myšlenky srdce.

13 Není tvora, který by se před ním mohl
skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž
se budeme ze všeho odpovídat.