Modlitba křížové cesty (1. část)

Bože, všemohoucí Otče,
ty jsi ve svém Synu Ježíši Kristu
vzal na sebe rány a bolesti celého lidstva.
Odvažujme se tě dnes prosit jako kající lotr:
„Pamatuj na mne!“
Uzdrav každého z nás svou milostí
a navzdory tomu, co nás skličuje,
uč nás doufat.
 
Náš Pane a Bože, věříme,
a přesto potřebujeme, abys pomohl naší slabé víře.
Milosrdný Otče, prosíme, dávej nám vždy novou šanci
a ve své nekonečné lásce nás obejmi.
S tvou pomocí a s darem Ducha svatého
tě i my dokážeme vidět v utrpení druhých
a sloužit ti v našich bratřích a sestrách.

Amen.

První zastavení: Ježíš odsouzen na smrt

Lk 23, 20–25

Ježíš je odsouzen. Ne za krádež, ne za vraždu. Nevinně. Neobhajovali ho výřeční advokáti, ale co víc, neobhajoval se ani on sám. Divné, že? Když obviňuje někdo nás, hned se bráníme.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:
Neodsuzujeme příliš snadno druhé lidi?
Zkusme za někoho z nich prosit Pána v modlitbě.

Pane Ježíši, přes všechen křik, který odvádí naši pozornost, tě nalézáme i v zástupu těch, kteří křikem dávají najevo, že musíš být ukřižován; a mezi nimi jsme možná i my sami, aniž bychom si uvědomovali to zlo, které jsme schopni vykonat.

Bože, jenž miluješ život, skrze smíření nám dáváš novou šanci, abychom zakusili tvé nekonečné milosrdenství. Prosíme tě, naplň nás darem své moudrosti, abychom spatřovali v každém člověku chrám tvého Ducha.

Odpusť nám, Pane, když někoho odsuzujeme a nauč nás, abychom v osobních věcech dokázali mlčet.

Amen.

 

Druhé zastavení: Na Ježíše naložen kříž

Mk 15,16–20

Ježíš přijímá kříž a s ním celou tíži světa. Nese všechny hříchy, počínaje hříchu Adama a Evy, a konče těmi, kterými jsme se provinili a ještě proviníme my. Nenadává, nestěžuje si. Ano, je možné nést kříž mlčky.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Jaký kříž teď zrovna nesu já? A jak se mi to daří?

Pane Ježíši, bolí nás, když tě vidíme zmučeného, zesměšněného a nahého jako nevinnou oběť lidské krutosti. Obracíme se s prosbou k tvému Otci, abychom mu svěřili všechny, kteří zakusili a zakoušejí násilí a bolest.

Bože vší spravedlnosti, naplň naše srdce nadějí a dej, abychom tě poznávali v temných okamžicích našeho života. Potěš nás v našich zármutcích a posiluj ve zkouškách, v očekávání příchodu tvého Království.

Dej nám, Pane, sílu, ať dokážeme přijmout každý kříž. Ať pochopíme,
že i bolest může být projevem lásky.

Amen.

 

Třetí zastavení: Ježíš poprvé padá

Iz 53, 4–7

Kristus upadl. Ten, který je plně Bůh a plně člověk, klopýtá jako my. Padat je součástí naší lidské cesty. Ale Ježíš se zase zvedá a jde dál.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Kdy jsem naposled upadl?

A jak jsem zase vstal? Pomohl mi někdo?

Pane Ježíši, také ty jsi padl. Padnout poprvé je možná nejtěžší, protože je to něco nového: náraz je tvrdý a zoufalství veliké.

Bože, který pozvedáš člověka, když leží, prosíme tě: přijď nám na pomoc v naší slabosti a dej nám schopnost vidět znamení tvé lásky, která jsou rozesetá v každodenním životě.

Uschopni nás, Pane, ať dokážeme naplňovat Pavlova slova: Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.

Amen.

 

Čtvrté zastavení: Ježíš potkává matku

J 19,25­-27

Když se Ježíš setkal se svou matkou, byl potlučený a vyčerpaný. Marie vidí svoje milované dítě, cítí jeho bolest a vnímá jeho úzkost. Na slova nebyl čas. Stačil jistě pohled z očí do očí, úsměv, který tiší bolest. Lidé, kteří se mají hodně rádi, si toho moc říkat nemusejí.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Jak jsem na tom já? Nedlužím někomu láskyplný pohled, pohlazení?

Pane Ježíši, setkání s tvou Matkou na křížové cestě je možná nejdojemnější a nejbolestnější. Mezi pohled její a pohled tvůj chceme vložit pohledy všech, kteří cítí bezmoc tváří v tvář údělu svých nejbližších.

Bože, který jsi oslovil Marii, aby se stala pozemskou matkou tvého Syna, sám se o nás staráš s mateřskou péčí. „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ Tak to stojí u proroka Izajáše. Obracíme se k tobě, abychom ti svěřili volání celého lidstva, které sténá a trpí v očekávání té chvíle, kdy bude setřena každá slza z naších tváří.

Odpusť nám, Pane, že máme často spoustu řečí, místo abychom víc milovali.

Amen.

 

Páté zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

Lk 23, 26

Kříž už je pro Ježíše moc těžký. Jen díky pomoci Šimona z Kyrény dokáže jít dál.

Každý z nás někdy nesl kříž, který pro něho byl příliš těžký. V takovou chvíli se vděčně spoléháme na ty, kteří jsou nám v naší zranitelnosti oporou. Společně překonáme všechno, potřebujeme jen trochu lásky.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Jak můžu nejlépe milovat ty, kteří žijí vedle mne? Jak jim můžu pomoct nést jejich kříž? 

Pane Ježíši, od svého narození až po setkání s neznámým, který nesl tvůj kříž, jsi chtěl potřebovat naši pomoc. Taktéž my, stejně jako Kyrénský, chceme být blízko našim bratřím a sestrám a chceme spolupracovat s milosrdenstvím Otce a zmírňovat to, co je tíží.

Bože, zastánce chudých a útěcho trpících, občerstvi nás svou přítomností a pomoz nám nést denně břímě tvého přikázání lásky.  

Odpusť nám, Pane, když váháme nést břemena druhých a přešlapujeme na místě, místo abychom účinně pomohli.

Amen.

 

Šesté zastavení: Veronika utírá Ježíši tvář

Žl 27,8–9

Ježíš pokračuje v cestě. Veronika ho zastavuje a otírá mu tvář. Smývá z ní pot, krev, špínu a slzy. Měl tento projev Veroničina soucitu vůbec význam v průběhu křížové cesty? Je to malý projev lásky, ale ve velkém utrpení i malé činy pomáhají.

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Kdo jsou Veroniky mého života? Vážím si toho, co pro mě dělají?

Pane Ježíši, Veronika měla s tebou soucit: setkala se s trpícím člověkem a objevila tvář Boží. V modlitbě svěřujeme tvému Otci muže a ženy dnešních dnů, kteří nepřestávají stírat slzy tolika našich bratří a sester.

Bože, ty ve slabosti zjevuješ všemohoucnost a lásku až do krajnosti, vtiskni do našich srdcí svou tvář, abychom tě rozpoznávali v bolestech lidstva.

Odpusť nám, Pane, že se často bojíme k Tobě přihlásit. Dej nám sílu, ať svým životem říkáme: Jsem tady, věřím, jsem ochotný dokázat Ti svoji lásku.

Amen.

 

Sedmé zastavení: Ježíš podruhé padá

Lk 23,34

Ježíš pod našimi kříži znovu padá. Král padá do špíny opovržení a nenávisti. Lidská neláska ho opět srazila k zemi. Vnímá bolesti světa a pláče. Zármutek je součástí života. To, co cítíme dnes, když přihlížíme tolika tragédiím, to cítil Ježíš před námi.   

Ve chvíli ticha pohlédněme každý do svého srdce:

Co mě v mém životě stahuje k zemi? Mohu v tom něco dělat? Může mi někdo pomoct?

Pane Ježíši, podruhé ležíš na zemi: tíží tě i to, čím se každý z nás proviňuje, čím se proviňuji já.

Bože, nejsme sami. Víme, že ty nás nenecháš v temnotě a stínu smrti. Pomoz nám v naší slabosti, osvoboď nás z pout zla a dej, abychom byli znovu naplněni nadějí a postavili se na nohy. Pomoz nám, Pane, vstát.

Amen.

 

Modlitba Páně