Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

23.5.2021

Kázání svatodušní

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, Židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ (Sk 2, 1-11)

Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20, 19-23)

Bratři a sestry, pokoj vám!

Setkáváme se v naší osvědčené ekumenické kombinaci znovu na svátek Letnic a předpokládá se, že na tento den bude v kostele slyšet především to čtení ze Skutků apoštolských ze 2. kapitoly. To jsme učinili, jako stovky jiných sborů v naší zemi - hádám, že pak je otázkou, jaký text zazní kromě toho očekávaného, protože právě tou kombinací se vytvoří určité napětí. Letos jsme k očekávanému textu přidali evangelium podle Jana - v naději že obojí vybrané nám něco přinese v tom průniku.

Na začátek je třeba říct, že i tomu nejznámějšímu textu ze Skutků se vlastně křivdí tím, že se z něj tradičně čte ta nejpopulárnější část. Do té druhé kapitoly se toho totiž vešlo strašně moc. Kromě bombastického začátku pak obvinění z opilosti,  evangelizační kázání, křest 3000 lidí a v závěru kapitoly aj idealistické vyobrazení pořádků v rané církvi v duchu křesťanského komunismu: Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

No možná zvláště ten závěr kapitoly je důvodem proč se to většinou nečte celé, protože to může dneska člověka dost znervózňovat…Přesto mám pocit, že vanutí Ducha, poctivé zvěstování, obracení dalších lidí, solidarita ve společenství i ta kontroverze spolu nějak těsně souvisí. Znervózňovat by nás mělo asi hlavně to, když to v našem společenství církve moc nezaznamenáváme. Jak máme vlastně daleko my, v našich dobře etablovaných, už stoletých církvích, k Letnicím?

Máme strach, že když se přižene ten prudký vichr a naplní náš dům, že se v něm začne otřásat a kácet  a třebas i pádem rozbíjet všechno, na co jsme dobře zvyklí? Máme starost, zda nám ohnivé jazyky nesežehnou účesy?

Vanutí Ducha svatého je vždycky obrat, vždycky nějaká re-voluce  - a my spíš chceme klid, bezpečí a pořádek. A řekl bych, že v obou našich církvích jsem také poměrně hodně podezíraví k věcem, které provází rozruch a také třeba nějaké příliš výrazné emoce. Jsme tedy pro tento svůj církevní naturel předem jaksi vyloučeni ze všeho toho zajímavého dění kolem Ducha? Zbyly podobné jevy a zázraky jenom na ta rozvrkočená charizmatická společenství? No některá z těch letničních společenství by to tak asi viděla: kdepak, u vás se už nic ze zázraků prvotní církve neodehrává. Ucpali jste všechny škvíry, kudy by k vám Duch mohl fouknout, v oknech máte izolační trojskla a na plameny pravidelně revidovaný hasicí přístroj věrouky. Ve svém ideově bytelném domě teď jenom trochu ustrašeně přemýšlíte nad tím, co budete dělat, až dojdou peníze ze státem vyměřených takzvaných finančních náhrad.

Vážně jsou vyhlídky tak chmurné?

Teď je ta pravá chvíle podívat se na to čtení z evangelia podle Jana. Vstupní situace nám může být důvěrně známá - církev sedí pospolu, důkladně zabarikádovaná před vnějším světem - a má strach o svou existenci. Nemá žádný kloudný plán, nezmůže se na žádnou akci, ani o tom, že by se intezivně modlila, se tady úplně nedočteme.

Ježíš, oproti tomu, přijde jakoby nic a postaví se doprostřed vystrašeného společenství s odzbrojující samozřejmostí. Nikoho neplísní a nekárá ani za nedověru ani za ten strach, prokáže se znameními svého utrpení a řekne: Pokoj vám!

Pokoj nám, protože jak vidno, žádný pokoj nemáme, potřebujeme ho celé rance, aby se rozpustil ten strach, kterým jsme po okraj naplněni.

Ale to není celé. Dostaneme pokoj na veškeré pomyšlení, abychom spolu s ním dostali poslání a spolu s posláním jeho konkrétní náplň: ”Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Já vím, že si to církev často vykládala předvším jako moc udělovat někomu pardony a někoho posílat šupem do zatracení, já tenhle úkol čtu (nebo snažím se číst) trochu jinak: Vyjděte do světa, před kterým jste se chtěli zabarikádovat a zapouzdřit, s poselstvím odpuštění. Vždyť svět je v něčem nemocný, není schopný odpustit si sám. Když to neuděláte vy, nikdo jiný to neudělá.

Dalo by se s Letnicemi začít třebas takhle?

Pane, dávej nám svého Ducha svatého. Přemáhej náš strach, přijď mezi nás, daruj nám svůj pokoj.

Amen