Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Introit: Iz 55,6.10-11 Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. … Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“

Pís.: 442 Pane, dnešek je den chvály

Modlitba

Čtení: Gen 26,12-14

Pís.: 433 Otče náš milý Pane

Lk 8,4-8.11-15

Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále – to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají. Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

Milí přátelé,

jsem dost špatný pěstitel – a jsem docela rád, že se mé aktivity soustředí jen na pár truhlíků a květináčů. Občas některá květina nepřežije zimu, chlad, temno či přelití. Jiná zase hyne díky létu, horku, suchu a úpalu. Některé rostliny dlouhodobě živoří, než zhynou. Jiné raději vrátím dárcům, u nichž se jim daří mnohem lépe. Občas se to ale podaří – voděnka, zvaná též blázen, se mi tak krásně rozrostla a rozkvetla na lednici, až můj otec, který je vyučený zahradník, prohlásil, že je to kus jak na výstavu. Raduji se ze své voděnky! Pohled na mou voděnku mi stačí a stojí i za všechny ostatní pěstitelské pokusy. Také Ježíšovo podobenství končí hned 2x dobře – stonásobným užitkem a úrodou dobře zasetého semena. Z této úrody se můžeme také my radovat, vždyť díky tomu, že to občas vyjde, dorazilo Boží slovo dějinami a prostorem až k nám! Představuji si, že Ježíš se také raduje ze své úrody, jako já ze své voděnky, ba ještě více…

Ale teď hezky popořadě. Ježíš je občas velmi úspěšný, lidé se k němu hrnou. Podle Lukášova evangelia vychází z mnoha měst zástupy, aby se setkaly s Ježíšem. Dnes se mi zdá, že kdyby to byli lidé, kteří se shromáždí v kostelích v jednotlivých městech v ČR, byly by to spíše hloučky. Další jsou na internetu. Ale možná by se to také dalo nazvat zástupy, kdoví, kolik lidí tvoří v evangeliu zástup… Ježíš tváří v tvář davu, který se k němu shromáždil, říká podobenství o rozsévači. Možná je to spíše podobenství o zasetých zrnech. Jedno končí na cestě, jiné na skalnaté půdě, další v trní a jen čtvrté v dobré zemi.

Ježíšovo podobenství je velmi fotogenní a malíři ho rádi ilustrují. Hned jsem si vybavil barvitý obraz: V jednom rohu si havrani pochutnávají na setbě, ve druhém se tyčí skály se suchými stvoly, ve třetím bují trní či bodláky, ve čtvrtém rostou krásné klasy – a uprostřed kráčí rozsévač, často jasně rozpoznatelný jako Pán Ježíš.

Kdo máš uši k slyšení, slyš! Zdůrazňuje Ježíš na závěr – a jistě tím navazuje i na vyznání víry Izraele: „Slyš Izraeli.“ Zástupy pak zřejmě odcházejí a výklad podobenství říká Ježíš už jen svým učedníkům.

Jak mohli Ježíšovo podobenství o různých druzích půdy a obilí chápat ti, kteří se vracejí domů a přemýšlí o něm? Semeno padající do země je slyšené slovo. Tak to najdeme například i v apokryfní 4. knize Ezrdášově: „Poslouchej Izraeli, slyš mě, símě Jákobovo. Neboť hle, já do vás zasévám svůj Zákon, on ve vás vydá plod a vy jím navěky budete oslaveni.“ Boží slovo souvisí s vírou. Jsou zde vlastně docela malinká semínka. Jinde Ježíš mluví o zrnku hořčice. Víry a slova tedy stačí docela malinko. Jednoho zrnka obilí se člověk nenají. Ale kdo ho někdy ochutnal na kraji pole, ví že i jedno zrnko obilí má svou chuť. Když se Boží slovo ujme, stačí ho málo, aby dalo hojný užitek. V Ježíšově podobenství se ujme jedno ze čtyř semen, ale díky stonásobnému užitku je vlastně sklizeno 25x více, než se zaselo. To byla v biblických dobách velice slušná úroda. Před sto lety kněz, šejch a špión Alois Musil putoval Zajordáním a bavil se s místními zemědělci o výtěžku jejich setby – většinou sklízeli 9x – 16x více, než zaseli. Dnes – pokud jsem dobře rozuměl tabulkám sklizně pšenice v ČR, se sklidí cca 30x více. 25 násobek sklizně byl tedy v Ježíšově době jistě velký pokrok. Příběh o tom, jak Izák sklidil stonásobně, chápu tak, že na začátku měl jen trochu obilí, vše co sklidil, zase zasel a stonásobek byl tedy výsledek dvou sklizní během jednoho roku, jak to v úrodnějších místech Svaté země bývá. 

Ale zpět k Ježíšovu podobenství! Rozsévač seje slovo, a tedy pole je má hlava, nebo v biblické řeči moje srdce. Když se nad tím tak zamyslím, kolik si pamatuji z toho, co jsem slyšel, je ta efektivita podobná, jako v Ježíšově podobenství. Ze čtyř slov jedno. Jenže to není lecjaké slovo, ale Boží slovo. Jak to tedy dopadá s Božím slovem v mé hlavě? Jsou ze čtyř slov tři ztracena? Stojí to za to?

Dobré pole je to, které umí dobře naslouchat, takže v něm slovo utkví a vyroste. Stávat se dobrým polem tedy znamená učit se naslouchat. Ne náhodou se sloveso slyšet v celém podobenství mnohokrát opakuje: Kdo máš uši k slyšení, slyš!

Některá zrna padnou na cestu a lidé po nich šlapou a přiletí ptáci a sezobnou je. Když lidé po něčem šlapou, tak si toho neváží. Možná si sám nevážím některých slov, které slyším, ač bych měl – protože jsou to slova Boží. To pak ta slova přijdou vniveč. Ptáci jsou hladoví a potřebují se nasytit. Takže je vlastně dobře, že něco zrní pro ně zbyde. Jenže Ježíš vykládá ptáky ještě jinak: Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Ptáci jsou tedy ti, kdo vyrvou dobré myšlenky z mé hlavy. Jsou to snad mé vlastní nápady, které mě vedou k malomyslnosti, k pocitu, že nic nemá smysl? Někdy taková myšlenka dokáže člověku otrávit náladu, takže už sám nic neudělá… Někteří lidé to vzdávají už předem: Neměli jsme sem chodit! Nemá to cenu!

Jiná zrna – slova a myšlenky – jsou v skalnaté půdě, kde není dost země. Zaprší a rychle vzejdou. Slunce zasvítí a rychle uschnou. Některé myšlenky zazáří – a zase zapadnou. Jak to vypadá pod zemí, kam není vidět, ukáže čas. Ne všechny myšlenky se ujmou, ne všechno i z dobrých nápadů se podaří. Snad se s tím máme smířit, anebo máme to duchovní sucho – které je protikladem rozvlažení – vydržet. Různí mystikové – až po Matku Terezu – mluví o noci Boží temnoty či Božího mlčení. I to, že se vše nezdaří či že se něco dlouho nedaří, sucho a ticho, musí pole vydržet. Vydržet sucho pomáhají hluboké kořeny, jaké má například jetel. Pamětníci před lety vzpomínali, jak se za velkého sucha r. 1947 v krajině, kde usychaly i stromy, zelenala jedině pole jetele. Vyplatí se tedy mít pořádný kořen, evangelický kořen, propojující nás v hlubinách času ještě s našimi dávnými předky ve víře – s Komenským, Husem, Ježíšem, Abrahamem... Ježíš zrno na skále vykládá ještě jinak: Jako lidskou nestálost. Na skále – „to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.“ Zajímavé je to zdůraznění radostného přijetí slova. Některé sbory naší církve jsou dost tradiční, takže mají ještě skupiny konfirmandů. Slavnost konfirmace je radostná, když vidíme tolik mladých lidí, kteří se hlásí k víře, v níž byli pokřtěni. Po několika letech ale z takové skupiny většinou zbyde tak jeden člověk. Jiné sbory naší církve jsou netradiční, konfirmace skoro nemají, ale zato konají tzv. misii. A opět je to radostné, když jsou skupinky nově uvěřivších křesťanů křtěny a hlásí se k víře. Jenže po několika letech to vypadá velmi podobně – z takové skupiny opět zbyde většinou jeden člověk… S radostí rychle přijmou, většinou rychle zvadnou. V Ježíšově době to asi nebylo jiné.

Další možný pád semene je do trní. Spolu se zasetým slovem rostou i další rostliny, které je dusí, a zastiňují, takže nic moc nezbyde. Trní mám rád – šípkové keře patří k nejhezčím zimním rostlinám, bodláky krásně kvetou. Snad proto bylo trní pro Ježíše symbolem dobrých věcí v životě. Víru člověku nebere pronásledování a útlak, ale starost o to, aby se měl dobře. Starosti, majetek a rozkoše života nejsou jen pozitivní - člověka také dusí. To je možná nejvíce aktuální rozměr dnešního textu.

Vážení a milí přátelé, když člověk myslí na křesťany v novozákonní době, mívá pocit, jací to byli pronásledovaní a utiskovaní chudáci. A má pocit, že správný křesťan má být pronásledovaný a utiskovaný chudák. Jenže v Lukášově evangeliu vzrůst zrna víry ohrožuje pokušení a přemíra dobrých věcí. Včera jsme se s manželkou bavili, kolik jsme měli hraček ve srovnání s našimi dcerami. Byli bychom vedle nich velmi chudí příbuzní. Tento text mi do toho dává paradoxně naději – i když se má člověk dobře tak, až ho to od víry odvádí, stejně je v přes ptáky, skály a trní i tím dobrým polem, v němž víra vzrůstá a dává stonásobný užitek.

Slovo Boží, to malinké rozsévačovo semínko, má totiž v sobě velikou sílu, jak komentují kraličtí bratři: „Věřící oživuje a znovu zplozuje, nečisté očišťuje, neosvícené osvěcuje, ba i hodné zatracení přivodí k spasení.

Nadto, ani seménko, i kdyby do zlata bylo vsazeno, nebude-li do země vsáto, … žádného užitku nepřinese: Tak i Boží slovo, byť pak v knihách do zlata svázaných zůstávalo, … nebude-li do srdce přijato, a božím požehnáním srdce navštíveno, žádného na něm užitku člověk nevezme.“

Jednomu chlapci se zdálo, že se ocitl ve velkém obchodě. Za pultem toho obchodu stál anděl. „Co tu prodávate?“ zeptal se kluk. „Všechno, co si přeješ,“ odpověděl krátce anděl. Chlapec začal vypočítávat svá přání. „Přál bych si, aby skončily všechny války ve světě, aby všude byla snášenlivost, spravedlnost, abychom byli velkodušní a spravedliví k cizincům, aby bylo v rodinách více lásky, aby měli všichni práci, abychom k sobě měli všichni blíž, abychom v církvi měli k sobě blíž a abychom…“Anděl ho přerušil. „Je mi líto, chlapče, tys mě špatně pochopil. My neprodáváme plody, my prodáváme jen semena.“

Vážení přátelé, rozsévačem je Ježíš, kterému stojí za to jít do rizika – rozhazovat své slovo na úhor i do trní, na cestu i do dobré země, v době pronásledování, úzkosti i v době přebytku. To pole i se vším kamením, trním a ptactvem jsme my. Něco v nás zahyne, něco vzklíčí a poroste.

Poneseme dobrou úrodu božích semen?

Pís.: 694 V království Božím místa dost

Ohlášky

Přímluvná modlitba:

Věčný Bože,

udělej z nás dobrou zemi, abychom tvým slovem mohli zlepšovat náš svět. Otevírej uši těch, kdo mají vliv, aby slyšeli tvé slovo a sloužili míru. Mocným dávej dobrá srdce, aby činili tvé slovo a pomáhali slabým nést jejich břemena . Dej chytrým milosrdné ruce, aby předávali tvou lásku a uzdravovali nemocné.

Věčný Bože, udělej z nás dobrou zemi. Ať rodí stonásobně, abychom stáli při sobě, aby truchlící byli potěšeni, aby umírající byli v bezpečí, aby se nadechli zoufalí, aby se zbití došli svobody.

Ať rodí stonásobně, aby naše děti měly dobrou budoucnost.

Věčný Bože, udělej z nás dobrou zemi skrze Ježíše Krista. Chceme mu naslouchat. Důvěřujeme mu - dnes a každý den. Amen.

Poslání: Ze základu kázání chci připomenout ještě jedno slovo, které je myslím aktuální i dnes: Vytrvalost. Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. S vytrvalostí přinášejte úrodu. … Potřebujete vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Neztrácejte odvahu, neboť bude bohatě odměněna. (Žd 10,36.35)

Požehnání: 2Kor 13,11.13 Nakonec, sestry a bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. … Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Pís: 699 Pane, dej ať nás nic už nerozdvojí