Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

První čtení z Písma: Izajáš 25, 6-9

Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Luk 14, 16-24

Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘

Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘

Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘

Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

Bratři a sestry, přátelé,

po těch dnešních čteních to vypadá, že jsem si je vybral schválně, ale čestně tvrdím, že nevybral, i když popravdě jsem raději použil verzi z Lukáše, evangelista Matouš se mi pro ten dnešek zdál až nepřiměřeně brutální.

Dnes  to dokonce proti všem předpokladům vypadá tak, že ten krutý starý zákon nabízí útěšnější a nadějnější slova, než evangelium. nebo se tak alespoň zdá.

spousta věcí se shoduje a Ježíš, jako by v Lukášovi toho Izajáše vlastně trochu rozváděl a dopromýšlel.

Izajáš mluví o opulentní hostině na hoře, kde bude kvalitní víno a habaděj tučných jídel a Ježíš to problematizuje tím, že hostina sice bude, ale její obsazení bude trochu překvapivé, stejně jako bude překvapivé to, že tu hostinu všichni pozvaní vlastně odmítnou. a stejně jako zlým vinařům, o kterých jsme slyšeli minulý týden a kterým byla propachtovaná vinice sebrána a dána těm, kteří se o ni budou lépe starat, i sezvaným hostům se zabukovanými místy u tabule bude rezervace nadobro zrušena a budou pozváni ti, co tak nějak vlastně nemají kam jít.

Ti, kdo původně zvaní nebyli. Ti, které nikdo u žádné tabule nechtěl.

To je Ježíšovo celkem časté téma. Boží království je bráno těm,kdo si mysleli, že ho mají v kapse, tajemství jsou předávána maličkým, to jest bezvýznamným a u slavnostní tabule se sejdou ti pozvaní invalidní v pravém slova smyslu.

Pána Boha představuje jako někoho, kdo nesnese, že by jeho dům byl prázdný a jeho hostina nesnězená a víno nevypité. A jestli ti, kdo to měli domluvené, přijít nechtějí, pak tedy nedělá žádné výběrové řízení a naopak rozrazí dveře dokořán. Nejenom ti z náměstí a ulic města, nejenom ti chudí, mrzáci, slepí, ale i ti, co jsou na půl cesty někam úplně jinam a ti co kdovíco pohledávají u ohrad, možná přes ně lezou, aby vyváděli nějakou neplechu.

Mě u toho při dnešní příležitosti napadlo, že těch 20 let tady sestává taky z mnoha pozvání. Mnohokrát jsem měl příležitost pozvání přijmout, postupem doby jsem se učil ho aspoň občas sám nabízet. Třeba dneska. Pořád to úplně neumím. Jako dneska, kdy se mnozí o události dozvěděli spíš později než s velkým předstihem.

ale spíš než bych se tady chtěl kát, tak chci vyjádřit vděčnost, to je myslím důležitější.

První vděk musím vyjádřit svému spolužákovi Martinovi Skočdopolemu, který už někdy ve druháku na fakultě tvrdil, že se ze mě stoprocentně stane farář a aby svoje tvrzení umocnil, koupil mi štolu, kterou mám dneska na sobě. zaháněl jsem jeho pozvání ke službě mnoho let, ale štolu jsem mu nikdy nevrátil.

Vlastně nevím proč.

Nakonec se ukázalo že měl pravdu, že ji přece jen budu někdy potřebovat. Vysvěcen na kněze jsem byl v roce 2011, takže to Martin věděl minimálně o 10-12 let dříve, než já. 

Druhý vděk patří Davidovi Smetanovi, se kterým jsme v říjnu roku 2003 přišli na praxi, protože se mi sem nechtělo samotnýmu a bydleli jsme společně na koleji.

Ale nedostali bychom se sem nebýt našeho kamaráda Vaška Balka, který tu dneska není proto, že nečekaně zemřel před Vánoci 2021. bylo mu teprve 50. Právě on nás zval do kazatelské služby, činil tak pravidelně a neúnavně několik let a my ho stejně vytrvale odmítali a vymlouvali se. Já jsem to, narozdíl od Davida měl promyšlené opravdu do hloublky, protože už od začátku studia jsem měl naprosto jasno v tom, že nikdy nebudu působit jako duchovní a už vůbec ne v Církvi československé husitské.

Vašek jako by to neslyšel, vedl si pořád svou, že studovat je jedna věc,a le poznat, jaký chlebíček má vesnický farář ve středočeském kraji, je zkušenost k nezaplacení.

Což měl tedy pravdu, na mnoha úrovních této teze.

A zval a zval neúnavně, zatímco my jsme posedávali v kavárně na Půl cesty nebo na Ohradě - skoro doslova jak je v evangeliu.

Nám dvěma s Davidem v jednu chvíli výmluvy došly. Nechci říct, že jsme rozpoznali v hlase Vaškově nějaké povolání Boží, ale prostě jsme už nevěděli, co na to opakované pozvání chytrého říct. Tak dlouho nás zval až nás dočista uzval.

Dá se tak vyložit to řecké  “anankason”, zneužité v církevních dějinách k různému nucení ke konverzi , těžko říct, já se jenom pamatuju, že jsem přijal to pozvání úplně odevzdaně s vidinou, že je to beztak jen na rok a pak se uvidí.

Jenže po prvním pozvání následovala řada dalších.

Poslední 4 sestry z původního složení tohoto sborečku, nás pozvaly tak nějak mezi sebe - sestra Vojáčková, setra Herzová, sestra Zejdlová a sestra Jarmilka Fatková, které vděčím za mnohé, dej jim všem Pán Bůh věčnou slávu.

Někteří z vás měli zvyk nás vyhladovělé studenty teologie a čerstvé zelené kazatele zvát na večeři ještě dřív, než jsme se nastěhovali na opuštěnou faru, ovšem velkých obrátek to nabralo u rodiny Reichlových, Suchanových a na mnoha dalších místech. Byli jsme pozváni do ekumenických aktivit a otevřely se nám možnosti dalších přátelství a propojení, především se Soběhrdy. Byl jsem pozván některé z vás pokřtít, některé sezdat, a s mnohými sdílet večeři Páně, tábory, víkendovky, chvíle modlitby a bouřlivé diskuze nad Biblí.

Mám celé odpoledne na to, abych vám všem každému za všechna ta pozvání poděkoval. I tak to bude málo, já vím.

Beru vážně tu píseň Sváti Karáska o velké svatební hostině v Kání galilejské a zvláště její slova:

V žití tvém dnes každá radost tvá

Radost tu úplnou předjímá.

Bude jednou oslava, na kterou jsme sebráni z náměstí, ulic, zaprášených cest i ohrad, s našimi nejrůznějšími defekty a zraněními a nedostatečnostmi, nikdo nás nebude prověřovat, vážit ani hodnotit. Těším se, že se všichni u jednoho stolu sejdeme. Snad té hostině bude bude dnešní den trochu podobný.

Amen