Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Židům 1,1-6

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků

v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

V něm byl život a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“

Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Po roce máme zase další společný Boží hod vánoční.

A jelikož u nás husitů je evangelium pro tento den stejné, potkáváme se zase především s textem podle Jana.

O to, co bylo na počátku a co z toho vyplývá.

Včerejší Půlnoční, pokud jste byli, nebudu vás zdržovat, ale pokud jste nebyli, trošku vám to přiblížím, byla pro mě hodně ovlivněná tragickými událostmi v Praze na FF UK, p kterých je člověk v pokušení přestat věřit, že svátky narození Páně mají nějaký smysl. Skutečně letos nejsme nějak zvlášť nalazeni na slavení, ale evangelium může sloužit k tomu, aby nám připomnělo několik zásadních věcí:

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

co to dneska může nebo má znamenat? Pro mě to, že na počátku byl LOGOS, tedy záměr, smysl, řád, ale ne ve smyslu mrtvém, právním, na papíře, ale že to bylo něco dynamického a živoucího ale někam to celé směřovalo a směřuje, znamená trochu víc jistoty pro životní cestu. Není to samozřejmost. Spousta mytologií, co lze po světě vyslechnout nebo přečíst vypráví, že na počátku byl chaos, zmatek, boj bohů proti jiným bohům a svět se zrodil z tragédie a krve a jiných dalších tekutin bytostí, které jsou větší, mocnější a často ještě záludnější a krutější, než lidi sami.

Není divu, že o tom mýty vyprávějí, i prastaří lidé se dívali po světě kritickým okem a neměli dvakrát iluze. Muselo se jim často zdát, že zmatek, ve kterém svět často vězí byl jaksi předurčen dramatickým začátkem všeho.

Bible to vidí jinak a v příběhu o stvoření a jeho parafrázi tady u Jana si dává záležet na tom, aby se proti pesimismu jiných mýtů vyhranila. Na počátku všeho je Bůh, který to se světem myslí dobře a jeho dobré úmysly nic nezvrátí.

není to až moc optimistické a naivní? asi ne: Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Bůh přichází do svého vlastního, k sobě domů, ale doma ho nepoznávají. V tom je hlavní bolest, teda podle toho, jak to pisatel evangelia vidí. Vzpomínám u toho na všechna možná Ježíšova podobenství. Velice často je v nich Pán Bůh vykreslen jako nepřítomná postava, která se objeví až před rozvinutím pointy příběhu.

Je to chyba toho, že byl Pán Bůh tak dlouho pryč, že ho doma nepoznávají po hlase, podle jeho způsobů ani dle povahy?

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;

tak píše apoštol Pavel. A my můžeme doříct, mluvíval, ale často to bylo málo platné. Kamenovali vyháněli, umlčovali je.  Mnohokrát a mnohými způsoby Bůh mluvíval a stejně mnohé způsoby člověk vymyslí, aby to mluvení zarazil . Pán Bůh zkouší, na co se chytneme. Ale když to nejde jednou cestou, vymyslí jinačí.

v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu

ultimátní řeč Boha k člověku začne Vánoci narozením Syna, kdo můžeš, rozuměj tomu tajemnému znamení v Betlémě na seně.

Vyjde to tentokrát? Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

----tak teď se musím na chvilku zastavit------

Tohle, když se v evangeliu stane, tak mi to udělá radost. jestlipak víte proč? Vykládám si to jako takový jemný humor v textu.

To sdělení je přece nějak takhle: vůbec to nevyšlo! bylo to k ničemu! - a - jedním dechem - nakonec to přece jen sem tam někde vyšlo. Podle mě je to trochu Cimrman tohleto. Nebo ne?

strašně moc mi to připomíná ono:

Přeháníte/nepřeháním, Přeháníte/nepřeháním, Přeháníte/nepřeháním, ale přeháníte!

Trochu jsem si zapřeháněl

Možná trochu. protože to, co je dál, je vážnější

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

Že se o Vánocích mluví o narození, na to jsou všichni zvyklí, nejen takzvaní praktikující věřící, ale i tak nějak veřejnost agnostická nebo ateistická čeká, že na tohle téma něco v kostelech zazní. Ale dneska, na Boží hod je řeč ještě o jinačím narození a to je potřebí taky vysvětlit.

A to není jednoduché. Jako o narození Páně může vyprávět jenom ten, kdo ve vánoční příběh věří, tak o tomhle jiném narození může mluvit jenom člověk, který ví, co to je.

Dokonce bych řekl, že to nějak spolu souvisí. Ten kdo vezme z Boha nový začátek, dokáže snad nějak pochopit, že s narozením Ježíše s námi Bůh začal znovu a definitivně.

Příběh o narození je v Bibli proto, aby se připomínal a aby se o něm vyprávělo. Aby se nezapomnělo. Čí to je úkol, ayb se nezapomnělo - no je povinností společenství církeve, aby se o tom vyprávělo srozumitelně a záživně napříč věky. Nikdo jiný to za nás neudělá!

A vyprávět o narození může jenom ten, kdo se sám narodil. A vyprávět o něm pokaždé jinak, může jen tak kdo se taky narodil - jinak.

Bez osobního obrácení bez nového narození, zdá se mi z toho všeho,  není žádné kloudné zprávy o Vánocích. kéž nám dá Bůh znovu tu milost! A kéž ta zpráva o nás je nakonec s janovsko-cimrmanovským:

Nevyšlo to, vůbec to nevyšlo!

 - ale nakonec to přece jen někdy s někým docela vyšlo

Amen