Otevřená náruč moudrosti

Milé sestry a bratři, milí přátelé,

Nacházíme se na počátku školního roku, a tak není od věci zamyslet se nad tématem budování moudrosti. Ten text z knihy Přísloví v sobě nese velké povzbuzení. Zatímco běžně lidé oceňují zejména ty, kteří jsou alespoň na jejich úrovni, v našem biblickém čtení sama moudrost se sklání k nerozumným a nabízí místo u svého stolu, nabízí možnost stát se moudrým pro každého. Stačí, aby člověk chtěl a přijme ho s otevřenou náručí.

Málokdo má už od útlého dětství to štěstí, že by byl ostatními respektován. Řekl bych, že skoro nikdo. Že každý z nás zažil na vlastní kůži, jaké to je, když vám dávají najevo, že jste v něčem selhali. Třeba ve škole je celkem obvyklé, že kvůli nedostatečným vědomostem se člověk lehce může stát terčem posměchu. Stojíte u tabule a najednou si připadáte hloupě, za to, co jste vypustili z úst. A vždycky se někdo přihlásí, aby před celou třídou ukázal svou intelektuální převahu nad vámi. Postupně se můžete stát i outsidery, protože pro druhé nejste dostatečně chytří. A přitom tak stojíte o to, aby vás ostatní začali respektovat.  

Ale stejně lehce se vám může stát, že ačkoli máte na vysvědčení samé jedničky, přesto zažíváte opovržení ostatních. Možná nejste dostatečně chytří v tom, jak navazovat a udržovat vztahy se spolužáky. A tak se lehce ocitnete mimo třídní partu. Když vám učitel řekne, abyste vytvořili dvojice, tak obtížně hledáte, kdo by se nad vámi slitoval. Kdo by vás ocenil, a případně pomohl se seznámit a jednat s druhými.

Ale i ten nejvzornější student, všemi oblíbený, kterému každý závidí a o kterém by to nikdo neřekl, možná ten nepříjemný pocit ponížení zná. Třeba z domova. Má přece být ještě lepší. „Vezmi si příklad ze sousedovic dětí. Nebo ze staršího sourozence. Nebo z Mozarta, co ten v tvém věku dokázal zahrát - a ty cvičíš jen tři hodiny denně, lajdáku jeden…“ Existuje nesčetně možností, proč si člověk může člověk připadat malý, slabý, nedokonalý, nepochopený, odstrčený. Nebo třeba – prostoduchý. A tak si mladý člověk lehce může odnést do života různá zranění a nízké sebevědomí. Pak je velkou otázkou, zda najde dobrého člověka, který mu pomůže opět objevit jeho hodnotu, nebo naopak někoho, kdo ho stáhne k životní skepsi a nihilismu, kdy nic nemá smysl. Ono ale podat tu ruku někomu, koho se ostatní štítí, a to třeba i z nějakého dobrého důvodu, to chce skutečně nějakou mimořádnou vlastnost. Právě o tom hovořilo naše biblické čtení. O nečekaném a mimořádném pozvání, které učinila Moudrost.

  Kdo je ta Moudrost, která nám chce pomoci? Na prvním místě je potřeba říct, že se nejedná o mezi námi lidmi tak běžnou vychytralost, která se snaží zařídit si co nejpohodlnější život. Jedná se o skutečnou životní moudrost, která pomáhá člověku stát se plnohodnotným člověkem před Bohem. Život s ní sice nebude samá bezstarostná zábava, ale rozhodně bude smysluplnější. 

To nám ukazuje už první verš, kdy Moudrost vystavěla dům, ve kterém vytyčila sedm sloupů. Mimochodem nám odhaluje, že je pracovitá, že se nebojí námahy, kterou je nutné vložit do toho, abychom něco vybudovali. Staví dům, tak velký, že do něj může pozvat ostatní. Dům tak pevný a stabilní, že jím nic neotřese. Můžeme za ním vidět spoustu různých obrazů – svět, církev, školu nebo království. Náš svět ve své vší rozmanitosti, který má pevné zákony, které ho drží pohromadě. Církev, která má otevřené dveře pro všechny a jejím stavitelem je sám Bůh. Školu života, která nabízí vzdělání, které obstojí za všech životních situací. Boží království, které je otevřené všem, a které ani sebevětší zlo nemůže porazit. To vše můžeme vidět za domem, který Moudrost vystavěla. Práce se tedy opravdu nebojí.

Dům má ještě jednu vlastnost. Člověk v něm má zázemí. Má se kam vracet ze svých nutných pochůzek. Poskytuje ochranu a jistotu, že v něm může člověk bez obav ulehnout. Je to naprostý opak od ulice, kde jste vystavený neustálé nejistotě. A tak není divu, že na ulici je spíš člověk člověku vlkem, protože se snaží chránit si svoje. Doma nemusí, tam se bez obav můžeme navzájem podělit nejen o jídlo, ale i své pohledy na život, své obavy, i o svou lásku. O takový dům podle mne Moudrosti šlo. Moudrost se tak ukazuje jako ochránce, který připravuje bezpečné místo pro život.

Třetí vlastnost, kterou nám odkrývá biblický text je její neskutečná štědrost. Taková, že by ji Vychytralost nazvala plýtváním. Moudrosti nestačilo nachystat stůl hojnosti plný dobře připraveného masa a vína, po kterém se neopiješ, protože je vhodně namíchané, a mít dveře domova otevřené pro případného hosta. Navíc posílá své služebnice, aby pozvaly každého. V porovnání s naším českobratrským křesťanstvím se až nemístně vnucuje ostatním. Tak moc stojí o to, aby se o její nabídce každý dozvěděl, mohl přijít a uchýlit se pod její střechu. To slovo uchýlit nám navíc ukazuje, že ve své štědrosti svůj dům nabízí nejen pro krátkou návštěvu, ale chce každému umožnit, aby u ní našel svůj domov.

Tím se dostáváme k jejímu dalšímu nádhernému rysu. Nezakládá si na svém postavení a schopnostech, nýbrž se s respektem sklání ke každému člověku. Zve k sobě domů prostoduché a nerozumné. Nikdo z nás se s ní nemůže srovnávat. A ona přesto stojí o naši lidskou společnost. Roztahuje své ruce v láskyplně otevřenou náruč. Bez ohledu na své postavení a schopnosti, můžeš přijít. I ty i já. Nemoudrý či prostoduchý. A ona nás s respektem přijme.

Posledním znakem moudrosti je její obětavost a empatie pro druhéh  Jejím cílem není získat člověka na svoji stranu, strhnout ho pro svoji ideu. Jde jí o to, abychom s její pomocí, díky tomu, že nás živí, byli my sami živi a žili smysluplným životem. Jako by sama byla jen prostředníkem, jako by její existence byla v tom, aby se sama rozdávala pro nás. Jako by její radostí bylo to, že my sami získáme sebevědomí a budeme se těšit ze života před Boží tváří.

Text nám tedy odhaluje Moudrost v celé její kráse – její pracovitosti, její chystání bezpečného domova, její neskutečnou štědrost a sklonění se ke každému, její obětavou starost o náš život a smysluplnou životní cestu. Když přijmeme její pozvání, nabízí se otázka: k čemu nás to má dovést? Jednou z možných vysvětlení, že to, co se osvědčilo jí, bychom měli převzít do svých životů i my. A tady se bratři a sestry ptám. Jak na tom je každý z nás před Bohem s pracovitostí, která se neorientuje jen na to, co sám vlastním, ale co mohu nabídnout ostatním. Jaký domov to vlastně chystáme? Je v něm bezpečný a respektující prostor pro každého? I v naší církvi? A máme srdce otevřené i pro ty, kteří nám nekonvenují, pro ty, kteří nejsou na naší úrovni? Jsme ochotni vylézt ven ze své ulity, abychom mohli každému nabídnout pomoc k nalezení jeho vlastní smysluplné životní cesty a byli mu na ní oporou? Přátelé, obávám se, že v tom všem více či méně každý selháváme.       

Ovšem, zatímco jsme se zamýšleli nad starozákonním textem, nakonec postava Moudrosti, která před námi vytanula, připomíná někoho jiného. Někomu může připomenout Boha jako krále, který v podobenství posílá své služebníky, aby vyšli a pozvali na jeho hostinu každého, koho potkají. A jinému může připomenout vypravěče tohoto podobenství. Našeho Pána Ježíše Krista, který se za nás obětoval. Který nás respektuje a zve ke svému prostřenému stolu, který nás sytí svým chlebem a vínem a učí nás, jak žít. K tomu nám dává jistotu svého domova i sílu pro každodenní zápas na naší cestě. On je ta pravá moudrost. On je ten pracovitý, štědrý, obětavý a sklánějící se ke každému. A my máme to privilegium, že se pod jeho láskyplnou péčí můžeme pokoušet o to, abychom i my byli v tomto světě jako On. S otevřenou náručí pro každého.  Amen.