Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Introit Ž 121

Čtení Mt 14,22-36

Text: Zach. 8,12-17a

12 Vzejde setba pokoje: vinná réva vydá své plody, země svou úrodu a nebesa svou rosu. To všechno dám jako dědictví pozůstatku tohoto lidu.

13 Jako jste byli zlořečením mezi pronárody, dome judský a dome izraelský, tak budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se! Jednejte rozhodně.

14 Toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho,

15 teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem. Nebojte se!

16 Konejte toto: Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud.

17 Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého.

Sestry a bratři, milí přátelé

Jednou jsem jel po pražském okruhu a u nájezdu k pumpě na mě mávala nějaká žena. Zastavil jsem a ona se zděšeným výrazem ve tváři mě žádala, zda bych nemohl vyndat z jejího auta pavouka. Podle zděšeného výrazu jsem usoudil, že to bude přinejmenším tarantule či jiná jedovatá potvora a opatrně jsem nakoukl do auta. Na palubní desce seděl něžný dlouhonohý elegantní pavouk sekáč. Pavouček, kterého si spojuji s létem, rozkvetlou loukou a prázdninami. Opatrně jsem ho vyndal do trávy a málem vyprskl smíchy. Když jsem ale viděl tu ženu, uvědomil jsem si, že ona prožila opravdu okamžiky hrůzy. Říkal jsem si: jak je možné že to co ve mně vyvolá příjemné pocity a úsměv v ní vyvolalo paniku a hrůzu, že se jí stěží podařilo jakž takž sjet ke kraji silnice u pumpy.

Když jsem listoval v bibli a biblickém slovníku, ukázalo se, že hebrejština má několik desítek slov pro popis strachu a hrůzy, bázně i úžasu a Nový Zákon na tom není jinak a že de facto strach provází člověka už od jeho prvopočátků. Nechme ale nyní na chvilku strachy biblické a pokusme se popsat nějaké ty strach naše, a hlavně co s nimi.

Mnoho lidí prožívá strach z globálního ničení naší planety. Zejména kdo často cestuje a vidí různá místa s odstupem let. Tak jsem např. i já zjistil, že moře na Breach Candy v Bombaji, kde jsem jako desetiletý kluk v průzračné vodě lovil kraby nebo se vyhříval na skaliskách je najednou páchnoucí žumpa bez života se slizem potaženými skalami a vcelku zbytečnou závorou bránící v přístupu k moři, ke kterému by pro zápach nešel ani slepý. Britský biolog David Atenborough, který takových míst viděl za život tisíce, ve svých devadesáti letech řekl natvrdo: už je pozdě! Za všechny asi nejlépe formulovala tento typ strachu mladá dívka Greta, se kterou někteří souhlasí a jiní ji napadají, jako kdyby za to mohla. Jak by v této situaci mělo to znít Ježíšovo: nebojte se?

Z opačného konce spektra strachů se podívejme na strach z muslimů, tolik populární v české společnosti, kde sice skoro žádní muslimové nejsou, ale o to více se bojíme. Jinde je tento strach také přítomen, ale v jiných formách. Vzpomínám si na jednu situaci z Boloňského letiště. Ve Vídni nám nepřeložili zavazadla a já pro ně musel na letiště druhý den. V malé místnosti jsem čekal ještě s jedním člověkem, až nám zavazadla dodají. Dali jsme se do řeči a ukázalo se. Že je to muslim z Jordánska a že je na cestě domů. Řekl mi, že žil šest let v Londýně a že se ani nediví, že se někteří Evropani muslimů bojí a že se s tím nedá nic dělat. Ale dá, řekl jsem mu. Na jeho tázavý výraz jsem řekl: no, můžu vyprávět, že jsem byl půlhodiny sám s muslimem v jedné místnosti a on mi neuřízl hlavu. (což tedy tímto činím). Oba jsme se tomu smutně zasmáli a on odjel do svého chudého Jordánska, které má, díky svému osvícenému králi, největší počet migrantů na obyvatele a já se za pár dní vrátil do bohatého Česka, které na jednoho potenciálního migranta nasadí šest těžkooděnců, placených z našich daní.

Takový je svět, ve kterém žijeme. Byl ten biblický nějaký jiný? Zřejmě nebyl. Izraelští nomádi se báli lva či medvěda nebo loupeživých kmenů, případně konkurenčních klanů vlastního národa.

V Písmu se ale znovu a znovu ujišťují, že strach je kontraproduktivní, že Hospodin každé své dílo s člověkem začíná odstraněním strachu, výzvami ke statečnosti, odvaze k činům a vírou v dobré vyústění věcí.

Jak to ale převézt do života? Vždyť Petr, když odhodil svůj strach a kráčel po vodě a měl Ježíše vedle sebe, tak přesto začal váhat a propadal se do vody. Jak bojovat se svými strachy, jak se stavět ke strachům těch druhých? Vždyť často máme pocit, že nás Bůh neslyší a Ježíš vedle nás není.

Co se týče mých vlastních strachů, tak se pokouším vyhýbat situacím, kdy se mohou projevovat, hledám příklady těch statečných, kteří je překonali a spoléhám na to, že svět je v posledku v dobrých Božích rukách a já se nemám čeho bát.

A co se týče strachů těch druhých, tady bych měl projevovat až Ježíšovské pochopení a obrovskou toleranci. Té dámě s pavoukem by jistě nijak nepomohlo, kdybych se jejímu strachu vysmál nebo ho zesměšnil. I když i přes její strach nepřestanu mít rád něžné pavouky sekáče.

Lidský život je veskrze subjektivní a plný záhad. V jedné nemocnici se stalo, že přišel člověk a stěžoval si, že má nemocné srdce a umírá. Udělali mu EKG a všechna další možná vyšetření. Podle lékařských nálezů byl zcela zdráv, a tak ho odeslali domů. Zakrátko ho přivezli zpět a on z posledních sil pravil: já jsem vám to říkal a zemřel, přestože byl údajně zdráv.

A co dovede strach? V knize Doktor Živago je scéna, kde jsou lidé v obležení Rudých. Obklíčení se každým dnem zužuje a šíří se stále hroznější zprávy o zvěrstvech, kterých se vítězové dopouští. Jeden muž nakonec nevydrží ten hrozný tlak, v noci vstane, ženě a dětem usekne hlavy sekerou a sám se zastřelí.

A takových příkladů je, bohužel, naše nedávná historie stejně plná, jako Bible. Co tedy dělat?

Konejte toto: Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Amen.