Zástup farářů od roku 1783

Samuel Galambosy 1783-1785

Rodem z Barciky v Uhrách, první soběhrdský farář. V červnu 1783 přišel do Chvaletic v Čechách s 12 dalšími uherskými reformovanými faráři. Sem si pro něj soběhrdští dojeli s deseti koňmi. První kázání měl 3. srpna 1783 ve stodole č.p. 3, na Ezechiele 33, v. 7-9. Jelikož neumìl česky, svá kázání jen stěží přeslabikoval. Bydlel v nájmu a patrně i ve velké nouzi. Velkým úsilím se učil česky a v roce 1785 si vzal za manželku Lydii Mudrochovou z Tatouňovic. Mìl potíže s vrchností, snad proto odešel zpět do Chvaletic.

 
Joel Jesenius 1785-1787

Podobnì jako Samuel Galambosy přišel do Soběhrd z Chvaletic. Za jeho působení byl v Soběhrdech postaven první kostel, slavnostně otevřený 27. listopadu 1787. Joel Jesenius byl literárně činný a v Soběhrdech vydal knížku "Přemyšlování a napomínání, modlitby a písničky na každý den týhodne". Další rok chtěl vydat podobnou, ta však vadila cenzuře v Praze. Odvolal se do Vídně a výsledkem bylo, že byl císařským rozhodnutím v dubnu 1789 suspendován pro "temné a nesnášenlivé smýšlení". Musel ze Soběhrd odejít zpět do Uher ještě před dokončením modlitebny.

 
Tomáš Kovacs 1788-1793

Rodem z Mezö Csáthu v Uhrách, do Čech přišel koncem roku 1787, 3.1.1788 byl ordinován ve Velimi a již 4.1.1788 se odebral do Soběhrd. Snažil se o hosporářskou konsolidaci (po stavbě modlitebny), o sborový řád a kázeň. V Soběhrdech se oženil, vzal si Annu Marii, dceru Pavla Svìtničky ze Šternova. Ze Soběhrd odešel 30.6.1793 do Čermné.

 
István Gaal 1793-1799

Přišel do Čech z Uher v roce 1783. Působil v Telecím a Proseči, odtud přišel do Soběhrd. Dbal o řádné vedení matrik. Bylo na něj dosti stížností, oprávněných i neoprávněných - že je hamižný, lakomý a že chodí do hospody a k muzikám, že se chová nedůstojně (při přespolním pohřbu prý seděl obkročmo na rakvi a kouřil dýmku), a hlavně, že se nenaučil řádně česky. Po Soběhrdech působil v Chlebech, Libštátu a Krakovanech, odkud byl v roce 1820 suspendován a musel se vrátit do Uher.

 
György Bory 1799-1800

Přišel do Čech v roce 1786 a za šest let vystřídal čtyři sbory: Prosetín, Svratouch, Soběhrdy a Velenice, kde zemřel v roce 1802 na tyfus ve věku 31 let.

 
András Forgácz 1801-1804

Nezanechal po sobě dobrou pověst. Prý odmítal navštěvovat chudé a nemocné, a za služby vyžadoval vysokou štolu.

 
Ferenc Paal 1805-1812

Do Čech přišel v roci 1794, působil ve sborech v Bošíně, Soběhrdech a na Vsetíně. Na jeho působení v Soběhrdech se dochovaly spíše kritické komentáře.

 
Josef Šedivý 1812-1820

První farář v Soběhrdech českého původu. Pocházel z Obříství v Libišském sboru. Za jeho působení byla v Soběhrdech postavena první farní budova. Oženil se s Lydií, dcerou moravečského pastora Jana Szalatnaye staršího. Konal svou práci svědomitě a neúnavně. Pro chudobu odešel v roce 1820 do Svratouchu.

 
Václav Francouz 1820-1830

Oženil se s dcerou Jana Szalatnaye, tím se stal švagrem Josefa Šedivého. Do Soběhrd přišel ze Svratouchu. Podle kronikáře bylo jeho působení v Soběhrdech neblahé. Zůstal po nìm "rozervaný sbor a kostel na spadnutí". Pokusil se mimo jiné zfalšovat svou povolací listinu záměnou měny a získat tak vyšší plat. Stěžoval si konsistoři na členy sboru i presbytery. Sbor byl tak rozhádán, že prý na sebe farníci hanlivě pokřikovali - říkalo se tomu "francouzská válka".

 
Jan Kašpar 1830-1833

Podle kronikáře "shromáždil rozptýlené, probudil ospalé a sjednotil rozvášněné". Za něho byl postaven nový kostel, dokončen v říjnu 1832. Na stavbu přispìl i kníže Lobkovic, majitel Konopiště.

 
Hynek Juren 1833-1880

Narozen v roce 1806 v Prosetíně, studoval v Soproni v Uhrách. V letech 1832-33 byl vikářem v Krouně, odkud pak odešel do Soběhrd. Zde působil plných 47 let, až do své smrti. Oženil se s Kristinou, dcerou pastora Gersona Szalatnaye z Lysé nad Labem. Za jeho působení byla postavena a otevřena církevní škola. Měl osm dětí a s nízkým platem těžce vycházel. Asi se snažil hledat jiný příjem; byla na něj podána stížnost konsistoři, že koupil hospodu ve vedlejší vesnici a pronajímá ji. Za kostelem lze najít jeho náhrobní kámen.

 
Gustav Šoltéz 1881-1886

Otec klimentského faráře Štěpána Šoltéze. Za něj byla postavena v Soběhrdech fara, která stojí dodnes. Gustav Šoltéz byl též činný v Gustav-Adolfském spolku. V září 1886 odchází do Krabčic, kde se ujal správy dívčího ústavu.

 
Jindřich Čížek 1886-1888

Administroval soběhrdský sbor, přitom bydlel na faře a pobíral plat faráře.

 
Josef Nešpor 1888-1895

Výrazná postava české evangelické církve. Častěji svolával schůze staršovstva i zastupitelstva, byly schváleny nové zásady pro platbu saláru. Došlo k celkovému uklidnění ve sboru.

 
Karel Španiel 1896-1905

Zvolen ze dvou kandidátů farářem v Soběhrdech dne 3.5.1896. Již v srpnu 1896 navrhuje některé změny v pořadu a způsobu vedení bohoslužeb, staršovstvo i zastupitelstvo konzervativního venkovského sboru však tyto zamítá. Sbor stále řeší finanční potíže a musí si půjčit na 4,5% úrok. Za faráře Španiela byl postaven nový hřbitov za obcí (1897), neboť místa kolem kostela na pohřbívání se již nedostává.

 
Jan Vladimír Šebesta 1905-1919

Zvolen farářem při řádné volbě dne 10. září 1905. Podle kronikáře "výrazný představitel kalvínské vroucí i ukázněné zbožnosti, organizátor s širokým rozhledem, s velikou známostí doma i v zahraničí". Na farníky byl přísný, z kazatelny neváhal otevřeně a jmenovitě kritizovat nešvary, ke kterým docházelo i mezi členy sboru, hřímal proti tancovačkám. Za jeho působení byl opraven chrám a byla přistavěna věž, slavnostní otevření proběhlo 19. září 1909. Rovnìž byly zakoupeny tři zvony (Žižka, Hus a Chelčický, dva z nich padly za oběť válkám). 6. července 1915 byl slavnostně odhalen Husův pomník před kostelem.

 
Josef Šlechta 1919-1928

Narodil se roku 1882 ve Velimi, studoval v Kolíně, bohosloví pak ve Vídni, Basileji, Halle a v Edinburghu. Před Soběhrdami působil 10 let ve Škvorci. Za ženu si vzal Vlastu Zachovou ze Žíňánek. Byl literárně činný, napsal sbírku básní Harfa Davidova. Mnoho let redigoval Husův odkaz. Za jeho působení se osamostatnil sbor v Benešově (dosud kazatelská stanice), kam také farář Šlechta v roce 1929 odchází na místo prvního faráře.

 
Josef Pospíšil 1930-1937

Narozen roku 1890 v Dědicích, studoval v Čáslavi, Vídni, Halle a Praze. Před Soběhrdami působil v Jindřichovì Hradci a ve Velké Lhotě. Hned po příchodu zakládá Sdružení mládeže, které dostalo k dispozici byt v bývalé škole. Sdružení mělo 40 - 50 členů a pořádalo vánoční slavnosti, výlety i řadu dalších aktivit.

 
Pavel Škeřík 1938-1939

Hodnocen kronikářem jako dobrý farář, nicménì brzy po svém zvolení v Soběhrdech se nechal zvolit farářem v Kloboukám, kam také odchází.

 
Bohumil Koutný 1939-1946

Přichází po volbě za faráře v srpnu 1939 z Čermné, zabrané Němci. V těžké válečné době byl farář Koutný oblíben ve sboru i v obci, pro svoji skromnost, poctivé jednání a ochotu pomoci komukoliv. Jako teolog byl pečlivý a hlavnì srozumitelný. Sbor se mu odměňoval naturáliemi v době, kdy byly potraviny na lístky. V roce 1946 odchází na sbor v Benešově.

 
Josef Voborník 1948-1960

Narodil se v roce 1917 v České Třebové, studoval v Litomyšli, v Praze a ve Štrasburku. Působil též v Kynšperku a v Litoměřicích. Od roku 1952 koná bohoslužby jednou měsíčnì i v Čerčanech. V 50. letech přechází pod správu obce hřbitov a obci musely být odevzdány matriky. V roce 1960 farář Voborník odchází do Liberce.

 
Jaroslav Ondra 1962-1976

Narozen 1934, vystudoval evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V Soběhrdech se pustil do práce s mladickým elánem. Byla zrekonstruována fara, vymalován kostel a opravena fasáda. Od roku 1963 se konaly biblické hodiny v Soběhrdech a v Petroupimi. Od roku 1968 se angažoval v ekumenickém hnutí, pořádal ekumenická shromáždění za velikého zájmu a hojné účasti. Tato činnost mu byla v roce 1970 úřady zakázána. Pùsobení faráře Ondry v Soběhrdech bylo sborem hodnoceno velmi kladně.

 
Ester Klasová 1982-1985

První žena v roli vikářky v Soběhrdech, žena faráře v Benešově. Oživila práci ve sboru po šesti letech bez faráře.

 
Hynek Tkadleček 1989-2004

Nastoupil ve sboru hned po studiu na bohoslovecké fakultě v Praze, v prosinci 1989. Se svou manželkou Michaelou se velmi aktivně pustili do práce ve sboru, kde ožila zejména činnost s mladými lidmi a s rodinami s dětmi. Byl opraven kostel i fara a z bývalé hospodářské budovy byla zřízena sborová kuchyňka. Založili církevní mateřskou a základní školu Archa v Petroupimi. V roce 2003 Hynek Tkadleèek odchází do Strakonic.

 
Petr Turecký 2006-

Vystudoval teologii a kunsthistorii. Do Soběhrd přišel z vikariátu v Kutné Hoře.