Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Izajáš 52:13-14

Sestry a bratři, milí přátelé,

zvolna se blížíme k nadějným událostem Velikonočního vzkříšení. Ale ještě než k nim dospějeme, budeme muset chtě nechtě zakopnout o tragické události Velkého pátku. Neboť ta pozemská pouť Ježíše Krista, ta jeho cesta provázená hrstkou bázlivých příznivců a lemovaná zástupem kurážných hrdinů křičících: ukřižuj! tato jeho cesta, po lidsku viděno, končí potupnou smrtí na kříži. Ustrašení učedníci ho opustili a rozvášněná lůza ho vydala na smrt.

Jak to, že tam nebyli alespoň ti, jimž zcela prokazatelně pomohl, jak to, že alespoň ti dva dříve slepí od Jericha nekřičeli v jeho prospěch, když od křiku ve prospěch svůj se nenechali zástupem odradit? Čím je Ježíš tolik trnem v oku, čím to tak provokuje establišmenty všech dob, proč je tak šíleně nepřijatelný pro svět jakož i pro církev?! Podívejme se, co že to Ježíš spáchal tak hrozného, že musel zemřít?

Falešným svědkům nikdo neuvěřil a tvrzení o zboření a výstavbě chrámu jim v té době muselo připadnout tak absurdní, že ho ani velekněz nekomentoval. Jasné ale bylo jedno: o Ježíšově popravě už bylo rozhodnuto. Rozsudek byl hotov, proces tedy mohl začít. Položme si nyní otázku: proč byl ten rozsudek již hotov, čím Ježíš koho tak popudil, že usilovali o jeho smrt? Tím, že uzdravoval nemocné? To by se nám teď
přece docela hodilo; nebo snad tím, že sytil hladové zástupy?, nebo se nelíbilo, že přinášel naději všem bez rozdílu? Tím že povzbuzoval deprivované, solidarizoval se s defavorizovanými, odpouštěl provinilým a viděl obraz Boží v každém člověku?

No,… tím už se začínáme zvolna blížit k jádru pudla. My všichni si na sobě nějakým způsobem zakládáme. Jedni na svém vzdělání či znalostech, jiný na svých mravních kvalitách, morálních zásadách, pevné víře či náboženské neochvějnosti. Někdo třeba na svém majetku nebo postavení, další zase potom na moci, kterou má, nebo se alespoň domnívá, že má.

A teď si představte, že by přišel někdo a postavil vám celý tento hodnotový systém na hlavu.! Ostatně leckdy i student ve škole chápe jako křivdu, když on se musel na nějakou zkoušku učit jak blázen a jiný ji, podle jeho úsudku, dostal zadarmo. Co na tom, že oba postoupili, spravedlivé to není, a tak to není v pořádku, tak by to být nemělo.
Zkrátka, lidé nesnesou a neunesou, když by měl být někdo bez zásluh postaven na jejich úroveň, když by se mělo nějakému hlupákovi nadržovat, chudákovi přilepšovat a bezcharakterního grázla omlouvat. My jsme pro spravedlnost, ale ne pro milost. To by si pak přece každý dělal, co by chtěl, a jak by to v tom světě vypadalo. Zkrátka, ti slepí měli zůstat slepí, protože podle tehdejších představ někdo přece zhřešit musel, tak co by chtěli. Měla-li by se snad z této kruté lidské spravedlnosti učinit výjimka, tak maximálně pro mě. To já bych měl dostat zkoušku zadarmo, to já bych měl zázračně zbohatnout, to moje průšvihy by se měly prominout, to má slepota zaslouží vyléčení, to mně se má koronavirus vyhnout, ale ti druzí - to tak. Já se budu celý život snažit a nakonec dopadnu stejně jako nějaký bezcharakterní lempl! To ani náhodou!

A vůbec! Kdo že to tady něco takového nabízí?, ten co demagogickou argumentací nedovolil ctihodným občanům po právu ukamenovat tu couru, co ji vytáhli z něčí postele (ani si už nějak nevzpomínám, s kým že to tam byla) a ještě mě snad chce nabádat, abych byl dokonalý jako můj nebeský Otec. Jako kdybych snad já nevěděl, co mám dělat, já, já který se postím dvakrát týdně a platím desátky, a co on, platí vůbec někde salár?! Dneska se zastává děvky, zítra třeba uzdraví malomocného a pozítří bude pro registrované partnerství nebo pomoc sirotkům a
přijímání migrantů. Stop! Dvakrát a dost! Nulová tolerance! Ostatně říká se, že z dílny ho prý vyhodili, protože když vzal hoblík do ruky, tak si s ním akorát ublížil. A nejlepší dřevo prodal tátovi pod rukou. Vždyť se na něj podívejte, jak vypadá, kdypak byl naposledy u holiče?, a myje on se vůbec někdy! Skvotuje kdoví kde a vydržujou ho prý ženské, obzvláště ta bohatá, ta Jana, co mně kdysi dala košem.

Ostatně ani na ty Římany není pořádný spoleh, vždyť ten Pilát by ho málem pustil, to má pořád samou filosofii, samého Platóna, ale pořádně skřípnout lumpa, chm, prý, co je pravda? Ještě že velekněz je rozumný člověk, ten už měl jasno dávno před tím, než o nějakém Ježíšovi vůbec slyšel. Co že to tam venku křičí? Ukřižuj, ukřižuj, no konečně, konečně ti lidé dostali trochu rozumu, konečně se svět zase může vrátit do zaběhaných kolejí. Tak to ho grázla ukřižujou, škoda že také nevzali
ty jeho učedníky a ty ženské taky, no i když možná, kdo ví, ta Jana, když jí teď už nikdo nebude motat hlavu….

Ale stejně je to zvláštní, říkám si teď, už dva tisíce let to takhle sleduju, pořád toho Krista křižuju, nechybím nikde, kde je možné si zakřičet: ukřižuj, i když pravda, dneska už volám i všelijak jinak, Čechy Čechům, islám v ČR nechceme, žádný sirotky a tak všelijak, ale stejně si říkám, není on ten blázen snad opravdu od toho Boha, vždyť člověk ho horko těžko odkřižuje dveřmi a on už se zase inkarnuje oknem!

A co je nejhorší, pořád tady je dost těch, kteří mu věří. Jo a kdyby mu jenom věřili a někde doma si to potichu mysleli, ale oni s tím ještě lezou ven, prý nějaká žitá víra a podobné nesmysly. Dokonce jsou pro to ochotni i trpět, uskrovňovat se přijímat jiné životní modely a já nevím co ještě. Copak jsem je za ty dvě tisíciletí jako řádný a spořádaný člen církve už dost nezdiskreditoval? No nic povídalo by se povídalo, ale jak už jsem říkal, dneska večer na Golgotě budou mít zase jednoho, tak já už musím běžet, snad snad tam přijdu na jiné myšlenky. A co my přátelé, nepůjdeme taky? Amen