Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

4. neděle postní

Introit Ž 36

Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; u tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

píseň EZ 442: Pane dnešek je den chvály

Modlitba

Čtení Iz 5,1-9

Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: „Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm.“

Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění. Běda těm, kteří připojují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako byste jen vy byli usedlíci v zemi. V uších mi zní slovo Hospodina zástupů: „Ano, zpustnou četné domy, i velké a pěkné budou liduprázdné.“

píseň ze Svítá 145: Kdo bude v nebi žít

Text kázání Lk 13,1-9

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“

Kázání

Sestry a bratři, milí přátelé!

Dnešní naše texty otevírají před námi obrovské téma, a to téma stále živé. Je jím lidské utrpení a s tím související pojmy jako naděje, spravedlnost a poslání. Je to téma tak závažné a přitom tak ošemetné, že i ten náš dnešní text nezachovala všechna synoptická evangelia a o historce šíleného masakru Židů v chrámě, který nařídil Pilát, se vlastně nikde nedochovala zmínka, i když třeba podle zpráv Josefa Flavia by něco podobného odpovídalo situaci, která tehdy panovala. Ale dnes se spíše zaměříme na to vlastní utrpení. Starozákonní člověk, a nejen on, věřil, že všechno zlé, co člověka potkává, je důsledkem jeho provinění. A tak když se někomu něco stalo, brali to všichni jako důsledek jeho hříchu, který třeba on před těmi druhými dobře zatajil a tvářil se navenek jako svatoušek. Tak brali např. Jóba i jeho velmi dobří přátelé. Ale časem si lidé všimli, že to takto mechanicky prostě nemůže platit. Proč se třeba rodí postižené děti, které přece nemohly ještě stihnout nic zlého udělat?! Tak se ptají Ježíšovi učedníci v Janově evangeliu při setkání se slepým: Kdo zhřešil, on, nebo jeho rodiče? Tedy člověk by mohl také trpět za hříchy jiných. Další možnosti nabízí třeba východní náboženství se svými představami o převtělování. Člověk může v tomto světě trpět za hříchy z minulých životů. Jenomže Ježíš všechny tyto jednoduché a přímočaré důvody odmítá. Jisté je, že utrpení tady je. Někdy nahlédneme, že si za něj můžeme sami, třeba pokud žijeme nezřízeným životem nebo pokud se trvale přetěžujeme – můžeme důvodně očekávat, že to naše tělo nevydrží do nekonečna. Jindy způsobí utrpení vnější příčina, která je dobře čitelná, jako třeba ten Pilátův masakr v chrámě. Často ale příčiny nechápeme. Proč právě na ty konkrétní lidi spadla věž v Siloe, proč právě tito konkrétní lidé spadli s letadlem do moře a zahynuli, proč právě tito lidé dostali covid a zemřeli, zatímco jiní přežili, proč právě tito lidé zahynuli při sesuvu půdy atd. atd. Nevíme. Neplatí zde jednoduchá aritmetika. Utrpení není důsledkem provinění. Ale na druhé straně provinění způsobuje utrpení. Ten původce a adresát nemusí být totožní. Takže budu-li se méně proviňovat, budu-li méně hřešit, zmenší se utrpení; ale nikoliv nutně to moje. Takže bohužel mnoho lidí pak nemá žádnou motivaci stávat se lepšími, chovat se slušně, když žádný výsledek nevidí.

A to souvisí s tím posláním a nadějí. Posláním člověka v našem příběhu reprezentovaném fíkovníkem, bylo zvěstovat dobrou zprávu, žít příkladný život, který je dobrým vzorem pro okolní svět. Anebo slovy toho příběhu – nést ovoce. Vydávat plody, které sytí a vedou k dalšímu životu. Když ale přišel náš člověk k fíkovníku a chtěl po něm plody, žádné při něm nenalezl. No, kdyby se to stalo poprvé, dalo by se to nějak omluvit, tolerovat. Ale toto bylo už potřetí. Trojka, číslo značící naplněný počet. Jinými slovy už to bylo nad únosnou mez, už se to nedalo tolerovat. A tak říká vinaři: vytni jej, proč má kazit i tu zemi? Jenomže vinař to vidí jinak; vždyť on ten fíkovník sázel, jemu na něm záleželo, on ho má rád. A tak vyjednává: dej mu ještě jeden rok, já ho okopám a pohnojím, třeba se vzpamatuje a příště dá ovoce. Možná, že ta slova už pronášel před rokem a před dvěma, jistě ten fíkovník okopával a hnojil. Nečteme, jak ten příběh skončil. Jestli fíkovník byl vyťat nebo zda mu byl dán ještě další rok. Nečteme, zda se vzpamatoval a rodil ovoce. Nevíme. Víme pouze, že tam je vinař, nanejvýš milostivý, který se slitovává i tam, kde by člověk porazil; který dává šanci i tam, kde by člověk vyťal. To podobenství je o nás. To my máme veškerou péči, ale plody nikde. Člověk by vyťal, ale Ježíš dává šanci.

Jak tedy vnímat celý ten složitý příběh? Pozitivně! Jako obrovské povzbuzení k činorodé naději. Ano, život je vystaven nejrůznějším utrpením, ano, mohu strádat nebo se trápit, i když se budu snažit, jak nejlépe dovedu. Může se stát, že za mé dobré činy mi bude spíláno, láska splacena nenávistí, účast odvržením, angažovanost posměchem. Ale přesto nemám právo se na všechno vykašlat, nemám právo se stáhnout do sebe, nemám právo se uzavřít do své církve, nemám právo se uzavřít do své rodiny, nemám právo se uzavřít do svého kruhu přátel, nemám právo se uzavřít do své virtuální online reality. Nemám právo stát se neplodným fíkovníkem, protože je tady vinař, který mě má rád a kterému na mě záleží. Amen

píseň EZ 426: Tvá Pane Kriste věc to jest

Ohlášky

Modlitba

píseň EZ 443: Přijď králi věčný náš

Poslání

Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

Požehnání

Ať nám Hospodin žehná na všech cestách našeho života. Ať nás Hospodin provází vždy a všude.

píseň ze Svítá 210: Někdo mě vede za ruku