Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

2. neděle velikonoční

Introit: Ž 27

Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. Amen

Píseň 189 Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Modlitba 1

Čtení Mt 5,43-48

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. ‘Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Píseň 469 Kdož by chtěl erbován býti

Text kázání Lk 16,1-8

Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.

Kázání

Luk 16,1-8

Sestry a bratři, milí přátelé, Toto podobenství nebývá často vykládáno a na rozdíl od podobenství o marnotratném synu, které mu předchází a které zná každý už od dob nedělní školy, toto podobenství nezná z nedělky zcela jistě nikdo.
Ježíš učí své žáky a říká jim o člověku, správci velkého bohatství, bankéři, pokladníku politické strany, který je obviněn, že špatně hospodaří a že bude propuštěn. Je to zvláštní: není mu řečeno konkrétní obvinění, nepadají slova o zpronevěře či krádeži, takže máme pocit, že by obviněný správce mohl své postupy hájit, dokazovat jejich správnost atd. Ale nic takového. Buď skutečně byl vinen, anebo měl pocit, že obrana by stejně neměla cenu, že by svoji případnou nevinu stejně neprokázal. Nevíme. Další jeho postup je šokující. Také bychom tu větu mohli číst s otazníkem. Je jeho další postup šokující? Rychle nechá padělat dlužní úpisy dlužníků svého pána, aby snad u nich našel živobytí, až ho pán vyhodí. I kdyby v tom předchozím jednání byl čistý, zde se evidentně zachoval jako podvodník a zločinec. Teď bychom měli klid v duši, kdybychom četli: pán přišel a po zásluze ho vyhodil. Jenomže čteme: pán pochválil toho nespravedlivého správce, že jednal prozíravě. To se zdá být šokující. I když při pozorném čtení zjistíme, že ho pán nepochválil za to, že ho okradl, ale že jednal prozíravě. Nesložil v těžké situaci ruce v klín. Mohl se přece dovolávat svých věrných služeb, mohl dělat scény, mohl případ medializovat, mohl se oběsit a zanechat dopis na rozloučenou, mohl se nechat zhroucený hospitalizovat na psychiatrii, ale nic takového. On se snažil velmi racionálně (i když ne zrovna morálně) analyzovat svou situaci a takříkajíc bojovat až do konce. A to je to, co pán chválí. Víme, že je to podobenství namířené do církve (případně do Izraele v Ježíšově době), a tak se pokusme pochopit, co z něj pro nás plyne.
Často máme v církvi pocit, že reprezentujeme nějaký naprostý ideál. Desatero. Kázání na hoře. Heidelberský katechismus. A jak někdo tento ideál naruší, už je mimo, už se to nedá nijak akceptovat; je to hříšník, provinilec, lump. Jako kdyby existovaly jenom dvě polohy v lidském životě: svatost a zatracenost. Samozřejmě, že úsilí o svatost (rozumějte dokonalost) by zajisté mělo být centrem našeho osobního snažení – které se pak projeví v přístupu a péči o bližního. Samozřejmě, že mravní ideál desatera či kázání na hoře by měl vyplňovat celý náš mravní obzor. O tom naprosto není sporu. Ale v žádném případě bychom to neměli chápat tak, že když se nám to nedaří (co nám, když se to nedaří někomu jinému) že je to lempl, zatracenec, hříšník bez šance. Často totiž takto (a nepochybuju o tom, že v dobré víře) předkládáme tento ideál svým dětem a když pak oni, ve věku svých vlastních představ (a to není rozhodně později než v 8 letech), když pak oni zjistí, že my tomuto ideálu neodpovídáme (tak jako mu neodpovídá žádný člověk – vždyť svatí jsme pro svatost našeho Pána), když tedy dítě zjistí nesvatost svých rodičů – má před sebou už jen tu druhou možnost-zatracenost. A on pak obvykle na dlouho ztratí, nebo zatratí, cestu svých rodičů, kteří to s ním přece mysleli tak dobře. A právě toto podobenství nám ukazuje, že člověk nemá žít jen mezi extrémy. Chce nám říci: buďte prozíraví, hledejte i pragmatické polohy života, nebojte se i různých riskantních řešení. Koneckonců váš Pán pochválí hlavně váš přístup. Vždyť na marnotratném synu nepochválil to, že rozházel majetek s děvkami, na celníkovi nepochválil to, že okrádal lidi o peníze a kolaboroval s okupanty, na nevěstkách nechválil to, že se prodávají k volnému použití atd., ale ocenil na nich, že ač lidé slabí, chybující, hříšní, všemi zavržení, našli v sobě sílu, aby se otočili tím správným směrem. Toto podobenství nás nabádá ke střízlivé rozvaze. Originál prý zní mírně ironicky, takže kdo by to bral jako recept na defraudace či tunelování, zůstává mimo a nic nechápe.
Lepší než volat po svatosti, které stejně nikdy nedostojíme, je drobný skutek, který se leckomu může jevit jako bezvýznamný. Jedna stará křesťanská legenda vypráví o boháči, který po smrti přišel do pekla a byl odsouzen k tomu, aby se na věky trápil v moři hořící síry. Jeho anděl strážný, který asi taky měl trochu máslo na hlavě, šel za něj prosit Boha, aby mu ulevil a nechal ho vyjít z toho hořícího moře. Bůh mu řekl: jdi a hledej v knize jeho života, najdeš-li co dobrého, přijď mi říci. Anděl tedy hledal, pilně listoval, až našel, že jednoho dne tento boháč hodil jednomu žebrákovi cibuličku. Jednu malou, nahnilou cibuličku za celý svůj dlouhý, rozmařilý, hříšný život. Bůh řekl andělovi: podej mu ji a táhni za ni! Anděl podal mučenému člověku tu cibuličku a s obavami táhl. Boháč se zoufale držel a čekal, že se nahnilá cibulička přetrhne a on spadne zpět do toho věčného trápení. Ale cibulička vydržela a on byl ze svého trápení vytažen.
A tak lepší, než volat po svatosti je rozhazovat cibuličky, protože jednou nás stejně bude muset vytáhnout Boží milost. Amen

Píseň 200 V tvé síle Pane Bože můj

Ohlášky

Modlitba

Píseň 572 Tvůj Pane jsem

Poslání Ef 5,9-17

Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Požehnání Nu 6,24-26

 Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Amen 

Píseň 621 Za ty, kdo hladem trpí a bídou