Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Jan 14, 2-17

Jan 14, 9: Kdo vidí mne, vidí Otce.

Sestry a bratři, milí přátelé.

Dnes tady otevírám takovou sérii úvah o Bohu, jestli je nebo není, jak si ho představujme či nepředstavujme, jestli má či nemá co dát dnešnímu modernímu člověku, jestli to vůbec má cenu chodit do kostela atp.

Existuje Bůh? Moje babička, prostá žena, která se narodila v předminulém století, chodila celý život, jako jediná z rodiny, každou neděli do kostela. Nikdy nám dětem neřekla, ať jdeme s ní. Každý večer klečela u postele a modlila se. Její Bůh jí pomáhal překonávat úskalí života. Vychovala pět dětí, dědovi v kovárně tahala měchy u výhně a na kovadlině přitloukala. Pro toho, kdo to neví, říkám: kovář má menší kladivo a bouchne tam, kam potom ten, kdo přitlouká, bouchne velkým kladivem. Tedy ten, kdo přitlouká, se mnohem více nadře. Když s dědou někam šli, chodila pod chodníkem, aby nebylo vidět, že je děda menší. Když jsem ve svých dvaceti letech začal o Bohu přemýšlet já, babička by nejspíš nerozuměla žádnému z termínů, ve kterých jsem uvažoval. Co tedy měl ten „náš“ Bůh společného? Když se jednoho Inda zeptali, kolik je v Indii bohů, bez zaváhání odpověděl: tolik, kolik je Indů. Každý máme nějakou představu Boha. I ateista má nějakou představu Boha, aby věděl, komu nebo čemu nevěří. S nadhledem to komentoval jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století, německý prof. Karl Rahner, člen Tovaryšstva Ježíšova, profesor na Universitě a nejvýznamnější exponent Druhého Vatikánského koncilu, když řekl: To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, díky Bohu neexistuje. To je dobře, protože tudy cesta nevede. Bůh je (nebo není-to záleží na úhlu pohledu); Bůh tedy je mimo veškeré naše kategorie. Nemáme možnost o něm uvažovat. (Tedy pokud nejsme jogíni na pomezí nirvány, kteří už umí uvažovat nepředmětně). Co tedy můžeme, abychom měli jasno? Odpověď poskytne klíčová věta z rozhovoru učedníků s Ježíšem, který jsme si četli na začátku: Kdo vidí mne, vidí Otce. Není tedy třeba spekulovat o Bohu ani v termínech filosofie, teologie esoterie, mystiky, není třeba hledat vesmírné vědomí či kosmického Krista; samozřejmě možné to je, neboť žádný směr uvažování není člověku zapovězen; ale pro praktický život to není k ničemu. Nevím, zda to není pouze literární figura evangelisty, aby mohl Ježíš podat učedníkům tak podrobný polopatický výklad, ale učedníci reagují v tomto textu jako nedovtipní hlupáci – nebo že by to bylo o nás? Nevím.

Ježíš, syn Boží. Jeho existenci si lze představit. Jsou samozřejmě lidé, kteří řeknou, že je to postava vymyšlená, nebo že se všechno nestalo jedné osobě, ale je to směsice více postav, nebo že na něj navěsila svoje představy raná církev atd. Možná. Jisté však je, že je to člověk, který koná a svým konáním inspiruje svoje učedníky. Jeho požadavky jsou absolutní. Tvrdí-li tedy někdo, že je plní, pak obelhává sám sebe. Člověk může udělat vždycky o trošičku více. Nikdy tedy „nemá splněno“. Chtěl-li by někdo za to trestat, pak může vždycky. Proto to Ježíš nedělá. To církev, když toužila po moci, tak trestala, očišťovala, hrozila peklem a uplácela nebem. Ježíš to nikdy nedělá. On nedolomí nalomenou třtinu, neuhasí doutnající jiskérku, on zavádí pozitivní diskriminaci, on zvýhodňuje darebáky, jak to kdysi psal Jiří Suchý (pro ty, co neznají povídku O zvýhodnění darebáků: slušný člověk je slušný ze své podstaty, je to pro něj normální a není mu to zatěžko. Ten darebák se musí přemáhat, aby něco dobrého udělal. Stojí ho to úsilí, není to pro něj samozřejmé. A tak je třeba odměnit, když se mu to povede.) Ježíš obsáhne každého člověka. Z té strany dokonalosti je Bůh Otec a z té strany nedokonalosti je to to nejpokleslejší lidství, kterým společnost obvykle pohrdá. Za Ježíšových časů to byli římští okupanti, kolaboranti, nízké profese, vyvrženci, malomocní. Pro většinovou židovskou společnost to bylo absolutně nepřijatelné. Proto tak málo Židů přijalo Ježíše. Babylónský Talmud posměšně uvádí jako Ježíšovy rodiče římského vojáka a židovskou prostitutku. Ale to byli právě ti slabí, se kterými se Ježíš identifikoval a jejichž pokleslému lidství vrátil důstojnost. Kdyby se Ježíš narodil dnes v Čechách, byl by pravděpodobně jeho otcem chudý muslimský migrant a matkou nevzdělaná cikánská bezdomovkyně. Pro většinovou českou společnost absolutně nepřijatelné.

A cestu, kam jdu, znáte. Na to mu Tomáš řekne: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ano, víra není statický proces. Má svůj vývoj, svoje vrcholy i údolí. Roste i mizí. Nedá se odměňovat ani trestat. Jedinou odměnou (i trestem) Ježíšovi bylo plnit vůli svého Otce. Stejně tak máme možnost to dělat i my. Bez nároku na odměnu, beze strachu z trestu.

Často mluvíme o víře, o křesťanství a tak podobně. Ale Nový Zákon nic takového nezná. Křesťani neboli Kristovci bylo původně pejorativní označení, které jsme časem přijali. Ale v NZ se mluví o té cestě (he hodos) a my jsme lid té cesty. Co z toho plyne: já (sám za sebe, nikoliv za toho druhého), já sám za sebe se musím snažit naplňovat Kristův příklad, hledat tu cestu, jít po ní, pečovat o ni a ukazovat ji ostatním. Nikdo jiný to za mne neudělá. A pokud se mi to podaří a po této cestě půjdu, tak na ní potkám další lidi, nejen křesťany, ale i buddhisty, muslimy, ateisty; zkrátka každé dítě Boží. A ti všichni jsou moji bližní, s nimi se mohu sdílet, solidarizovat, navzájem si pomáhat a všichni dohromady se můžeme pokoušet vynést naše lidství výše, než jenom na kříž. AMEN

Texty:

Ž 5

Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.

Jan 14, 2-17

2 "V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.

4 A cestu, kam jdu, znáte.“

5 Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“

6Je žíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“

9 Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –

17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Povzbuzení a poslání: Římanům 14,22

Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

Bible 21: víru, kterou máš si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

Požehnání: