Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého.

Milé sestry a milí bratři, přátelé a hosté vítám vás na dnešní bohoslužbě.

Bohoslužbu otevřeme slovy 72. žalmu – Ž 72,1-7

PÍSEŇ: 513

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, nevíme, kdy se pro nás vrátíš, ale chceme tvůj příchod vyhlížet. Nerozumíme všem cestám, kterými k nám přicházíš, ale jsme vděční, že můžeme vnímat tvou přítomnost skrze Ducha svatého.

Dokonce nerozumíme ani cestám našeho života, kterými nás vodíš.
Ale věříme, že jdeš před námi a že nám ukazuješ cestu do svého království.

A tak tě chválíme v tomto čase, že nás nenecháváš osamocené a že
jsi nám nablízku.

Prosíme odpusť nám, kdykoliv na tebe zapomínáme a vzdalujeme se od tebe. Odpusť nám, když duchovně usínáme.

Svým Slovem nás probouzej a dej nám sílu tě následovat. Buď tu dnes s námi! Amen

ČTENÍ: Iz 11,1-10

PÍSEŇ: 637

KÁZÁNÍ: Mt 3,1-12

Milé sestry a milí bratři,

ÚVOD

skoro každou neděli jezdím metrem na bohoslužby do Martina ve zdi nedaleko Národní třídy. Vystupuji na Můstku a pak mířím rovnou do kostela. Pokud jste trochu pozorní, tak si na těch necelých dvou stech metrech můžete všimnout různých typů lidí.

Třeba studentek v oblečení ze sekáče, co spěchají na brigádu. Unavených lidi v černých kabátech, co si jdou po práci nakoupit do Tesca. Úředníků, co si jdou posedět na víno. Zadumaných umělců, kteří plánují výstavu. Zmatených turistů, kteří sem omylem zabloudili z Václaváku. Anebo uživatelů drog. Ti to mají hodně rádi hned za zdí kostela. A nakonec lidí bez domova, kteří jen tak posedávají a přemýšlí, jak to zvládnout do dalšího dne.

A mám takovou představu, že by se mohlo klidně stát, že když spěchám na bohoslužby, tak najednou někde zpoza rohu uslyším jednoduchou otázku: „Bůh je blízko, neměl by ses měl nad sebou zamyslet?“ Nečekám to, a tak se překvapeně rozhlížím kolem sebe a hledám odkud ten hlas zazněl. Byla to ta studentka ve velkým svetru? Byl to ten kravaťák nebo jsem zaslechl hovor těch dvou cizinců? Netuším, odkud by to mohlo zaznít.

Už to chci nechat být a najednou mi padne zrak na nenápadnou paní s nemytými snad kdysi blond vlasy, se špinavýma rukama, co sem tam prodává na Národní žluté tulipány. Znám ji, protože jsem si nikdy žádný tulipán nekoupil a s pocitem viny jsem ji vždy obešel.

Ale jí teď ignorovat nedokážu. Kouká na mě svýma šedými očima a já koukám na ní. Ona se tváří, že ví něco víc než všichni kolem ní. Ostatně tak se tváří všichni proroci nebo blázni. Dál nic neříká. Tak to nechávám být a dál spěchám, abych stihl bohoslužby. Ona vypadá jako by měla všechen čas tohoto světa, a tak jen sedí a vše pozoruje.

Prorokyně z Národní třídy... Odcházím, ale ve mně stále zní ta jedna věta: „Bůh je blízko, neměl by ses měl nad sebou zamyslet?“

PROROCI

Bůh oslovuje různé lidi, aby nám tady na zemi vyřídili jeho vůli. Bible jim říká proroci, jsou to takoví svatí blázni, co si nedělají servítky.
Prostě říkají to, co mají říct. Vyřizují Boží vůli. A nás to nenechává v klidu. Jsou naléhaví, nepříjemní jako blecha v kabátě. Chcete se jich zbavit, ale nejdete to.

Můžete je ignorovat a obejít je, můžete se s nimi hádat, můžete jim naslouchat. Nikdy ale nevypadají na první pohled jako někdo, koho byste chtěli poslouchat. Takový starozákonní Ozeáš se ožení s prostitutkami, aby Izraelcům ukázal Boží milost. Nebo prorok Jeremiáš si 40 dní nepral trenky, aby ukázal jako to bude s Izraelem, když se neobrátí k Hospodinu.

A Ježíšův současník Jan Křtitel je bezdomovec, co bydlí daleko
za městem. Vypadá to jakoby na poušti pořádal nějakou ilegální akci,
za kterou by ho mohli zavřít. Na první pohled na něm ale není nic moc zajímavého. Má na sobě jen kůži z velblouda, smrdí a žere brouky.

Proroci to nejsou žádní slušně oblečení lidé v obleku za 20 tisíc, to nejsou faráři v talárech s tabulkami. Jsou to lidi někde bokem, kteří vás štvou, protože říkají pravdu. Nejsou od toho, aby nás mile pohladili po hlavě a řekli: „To bude dobrý, všechno je v pořádku.“ Jsou tu proto, aby nás svými slovy pořádně zatřásli. A to dělá právě i Jan.

PRVNÍ OTÁZKA

Ten na poušti křičí na lidi, aby činili pokání. Doslova, aby změnili smýšlení. Jednodušeji řečeno: Aby se nad sebou zamysleli. Jan nutí nás přehodnotit naše postoje. Najednou je na světle to, co jsme před sebou skrývali ve stínu lží. Tento text nám klade spoustu těžkých otázek.

První jsou tyhle: Co je ve mně pravda, a co si nalhávám? Co o sobě nechci vědět? Od čeho se mám odvrátit?

Za těch pár vteřin na vás nedolehnou, ale udělejte si na podobné otázky někdy čas až půjdete třeba se psem nebo budete sedět doma pod pergolou. Zkuste si je pustit na tělo. Bude to nepříjemné asi tak jako setkání s prorokem. Ale má to cenu!

Jan znervózňoval Izraelce tím, že Boží království je už blízko, v podstatě už je tady, za hranicemi! Bůh už přichází! Koho by to nerozhodilo?
Jasný, nás asi moc ne. Jaký Bůh, jaká Boží armáda? To je trochu přitažený za vlasy, ne? Bůh přece působí jinak.

Ale jen si představte, že právě teď žijete na Ukrajině… Už jen to tušení, že Putin je za hranicemi, vás dokáže totálně rozhodit. Bude válka? Budeme muset utéct z našich domovů? Všechno jde stranou, soustředíte se jen na to, abyste zachránili sami sebe a svoje blízké.

Vůbec neříkám, že Putin je Boží posel. Spíš je to jen malý člověk, co chce pořád dělat potíže. Ale je to dobrá ilustrace toho pocitu ohrožení, který mohli cítit někteří tehdejší Izraelci. Jan Křtitel jim vyprávěl o Mesiáši – Božím bojovníku, který přichází a pořádně zatřese zajetými pořádky.

A všichni saduceové a farizeové, kteří se až moc dobře uvelebili v tehdejším režimu by se měli začít bát. Jan jim nadává do plemena zmijí a říká jim, že se mají začít bát. Není divu, že ho nechal pak zabít sám král Herodes.

Teď zpátky z politiky k nám tady a teď do víceméně poklidného Česka. Nebo tu není zas takový klid, jak by to mohlo na první pohled vypadat? Další vlnu coronaviru máme snad za sebou. Ale zmatení lidé stavějí šibenice na náměstích a vyhrožují jiným smrtí.

Nevím, jak vy, ale já jsem si za poslední dva tři týdny všiml velkého napětí mezi lidmi. A to nemluvím jen o hádkách o očkování, ale tak obecně.

Spousta lidí mi přijde hodně naštvaných. Hádáme se, štěkáme na sebe, všude je spousta konfliktů. I já jsem naštvaný, ale snažím se to držet zpátky.

DRUHÁ OTÁZKA

Nedávno jsem poslouchal jeden rozhovor s psychoterapeutem Janem Vojtkem. Bavili se tam s moderátorem o tlaku současné situace a že lidé už nevědí, co mají dělat. Neví, jak si z toho všeho tlaku ulevit. Procházky nepomáhají, cvičení nepomáhá, teplá vana nepomáhá. Nic. Tlak a úzkost jsou pořád tady. A s nimi i to naštvání. No a Vojtko tam radil, ať si jdeme prostě a jednoduše někam ven zakřičet. Pořádně z plných plic si zařvat. Uvolnit ten tlak.

A to nás vede k další otázce, kterou nám klade příběh o Janovi. Co byste jako Jan právě teď chtěli vykřičet světu? Co byste mu pořádně od plic chtěli dát vědět? Jako nejradši bych vám řekl, ať si zařveme tady. Ale to by nám asi neprošlo. Mám tu takovou tichou variantu. (Ukázat bubliny).

Vím, že to není úplně ono, ale pokud budete chtít, tak po bohoslužbě můžete vyrazit na nějaké odlehlé místo a tam to všechno vykřičet. Nebo se vykašlete na odlehlé místo a běžte rovnou někam na náměstí. Může se klidně stát, že to, co zakřičíte, se pro někoho stane prorockým slovem.

I Jan cítili ten tlak, že musí něco říct, že musí něco udělat pro druhé. A tak na ně křičí, ať se nad sebou zamyslí. A světe div se, někteří lidé to i udělali. Zamysleli se nad sebou, obrátili se do sebe a byli k sobě upřímní. Nejsou dokonalí, ubližují sobě, ubližují druhým. A rozhodli se kát. Začali vyznávat své hříchy a nechali se od Jana pokřtít.

TŘETÍ OTÁZKA

A tady zaznívá třetí sada otázek. Co byste chtěli vyznat? Co vás trápí? Co byste ze sebe chtěli smýt? Jan stojí pevně za Boží pravdou a ta často bývá nepříjemná. Zvěstuje lidem Boží soud. Nic moc co?

A když se řekne Boží soud, tak si možná představíte podobenství o ovcích a kozlech, jak jsou jedni po pravici další po levici. A ti po pravici půjdou do Božího království a ti po levici budou spálení pekelným ohněm.

To zní možná dost děsivě. Ale to Jan přesně chce! Chce tehdejší Izraelce i nás postrašit. Má to lidmi zatřást, aby se nad sebou zamysleli. Strach, dobře... Někdy to funguje jednorázově, ale spíš bych řekl, že z dlouhodobého hlediska je to na nic.

Zkusme se na to ale podívat ještě trochu jinak. Když se řekne v Bibli soudit, tak to znamená rozlišovat nebo rozdělovat. Jo, Ježíš u posledního soudu bude rozdělovat ovce od kozlů. Nechce se mi ale věřit, že by milosrdný Bůh zavrhl celého člověka.

Někdy si takový Boží soud po naší smrti spíš představuji jako rozhovor u terapeuta. Člověk tu má možnost být k sobě naprosto upřímný, má tu někoho, kdo ho k té upřímnosti vede a klade mu potřebné otázky. A právě tyto otázky můžou být i dost nepříjemné. Vedou nás k tomu, abyste nahlédli sami do sebe.

A ne vždy se nám bude líbit to, co tam najdeme. Někoho by to mohlo vést až k sebenenávisti. Ale právě u tohoto těžkého rozhovoru je Bůh. Bůh, který nás přijímá a miluje. Nechce po nás nic zlého, jen pravdu a lásku.

Boží soud je rozlišování, co v mém životě nese ten Boží otisk a co je ze mě. Co mě vede k tomu být tu pro druhé, odpouštět a hledat smíření. A co ve mně touží po moci, hledá jen konflikty a na všechny se jen mračí. Prostě a jednoduše: Co je ve mně ovčí a co je ve mně kozlí. To ovčí bych měl rozvíjet a to kozlí držet na uzdě.

ČTVRTÁ OTÁZKA

A to nás vede k poslední otázce, kterou klade příběh o Janovi: Co má být spáleno? Co už nenese dobré ovoce? S čím se mám ve svém životě rozloučit? Žiji svůj vztah s Bohem upřímně a pravdivě?

Může se stát, že lpíme na něčem, na co jsme si už zvykli, ale už je to jízda na mrtvém koni. I kdybyste ho sebevíc popoháněli, tak vás nikam neodveze. Je potřeba i čas od času sednout a podívat se na svůj život z odstupu a naučit se rozlišovat mrtvé a živé koně.

I Jan vyzývá své současníky, aby přehodnotili svůj vztah s Hospodinem. Milují ho? Nebo si prostě jen zvykli na rituály a kázání a chodí do kostela, protože SE do něj prostě chodí. Je to jen další neděle a pak bude zase další?
Nic se nemění. Nebo to může být jinak?

Jan chce, abychom ty své masky spálili a obnažili svoje srdce před Hospodinem. Nemá cenu cokoliv předstírat, on nás zná.

Milé sestry a milí bratři. Jsou to nepříjemné otázky, ale takové už proroci holt pokládají. Ještě si je krátce zopakujeme: Co je o mně pravda, a co si nalhávám? Co bych chtěl vykřičet do světa? Co byste chtěli vyznat? S čím se mám v životě rozloučit?

Nebojte si je pustit k tělu. A až půjdete dneska domů, zkuste jít pomalu a tiše. Pozorně naslouchejte. Třeba uslyšíte hlas proroka.

Amen

TICHO - Teď budeme mít chvíli, abychom se mohli na chvíli zamyslet.

PÍSEŇ: 316

Oznámení

PÍSEŇ: 715

Přímluvná modlitba:

Pane, věčný a všemohoucí Bože. Děkujeme ti. Ty jsi nás chtěl a dal jsi nám život. Čekáš na nás, než k tobě přijdeme. Oslovuješ nás a vytrhuješ nás z naší každodennosti. Věříme, že mezi námi působíš.

Prosíme tě uprostřed těchto dnů:

Dej nám sílu k životu, když je nám špatně. Dej nám odvahu, když chceme zoufat. Potěš nás, když jsme smutní.

Celý náš život čekáme na velké štěstí a malé radosti, na lásku, která nás bude provázet, na pokoj, který nás naplní. Ty jediný, Pane, nám můžeš dát všechno, co potřebujeme k životu.

Ty jediný, Pane, nás můžeš zachovat při životě a provést nás všemi těžkostmi. Pane, čekáme na tebe.

Čekáme na pomoc pro sebe a pro všechny lidi v jejich temnostech.

Posiluj nemocné. Pomoz hladovým. Povzbuď utlačované.

Dej zahlédnout světlo pochybujícím. Daruj pokoj těm, kdo už nechtějí žít. Buď s těmi, kteří dnes zemřou, a se všemi, kdo se dnes narodí.

Modlíme se k tobě, protože věříme, že tvé světlo prosvětlí každou tmu.

Každý sám sebe, a přesto společně ti odevzdáváme naše tiché modlitby.

Amen

Modleme se slovy, která nám předal náš Pán Ježíš Kristus:

Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Neuveď nás v pokušení a zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království, moc i sláva na věky. Amen

POSLANÍ: Ř 13,11-14

POŽENÁNÍ:

Bůh ať je s vámi jako vzduch, který dýcháte.

Bůh ať je s vámi jako chléb, který vás posiluje.

Bůh ať je s vámi jako voda, která vás osvěží.

Bůh ať je s vámi jako dům, který vás ochrání.

Bůh ať je s vámi jako světlo, které prosvětlí každou tmu.

Amen

PÍSEŇ: 416