Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení Luk 10, 25b-35
Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A
stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o
něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

Text kázání Luk 10,36-37
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Sestry a bratři, milí přátelé

Okurková sezóna ještě nezačala a já už se tady vytahuju s podobenstvím, které všichni znáte popředu i pozadu. Ostatně hláška: on je to takovej milosrdnej Samaritán vstoupila už dávno do obecné mluvy. Já bych rád tímto textem začal takovou volnou sérii nejznámějších podobenství. Nejprve se podívejme na jednotlivé postavy našeho příběhu. Nejméně toho víme o tom zbitém člověku. Jeho jedinou charakteristikou je: jeden člověk. Tedy úplně ten nejobecnější popis člověka. Může to být naprosto kdokoliv; může to být i třeba každý z nás. Šel z Jeruzaléma do Jericha. Tedy docela daleko a zřejmě i šel sám. Pokud měl při sobě něco, co stálo lupičům za násilné uloupení, pak můžeme říci, že jít sám bylo docela nezodpovědné. V tehdejších dobách se na cestách loupilo běžně. Ale náš text nic takového zcela záměrně neřeší. Prostě před nás klade člověka obecně, a to ještě v jeho největší nouzi; zbaveného majetku i zdraví. Nemá vůbec nic; peníze, občanku, kreditku, nic. Nemá ani jméno nebo národnost. Dokonce je zřejmě v bezvědomí; nebo přinejmenším nekomunikuje. Nevíme, jak se do své nezáviděníhodné situace dostal. Možná byl oloupen. Třeba něco ukradl a utíkal; byl zadržen a potrestán zcela právem a náš Samařan pomůže zločinci. Třeba je s lupiči domluven a slouží jako volavka. Ale otázka, zda si pomoc zaslouží či nikoliv se zcela záměrně neřeší.

Jde kolem kněz, tedy ten nejvýše respektovaný člověk tehdejší židovské společnosti. Uviděl ho a vyhnul se mu. Neříká se proč. Třeba měl své legitimní důvody. A třeba taky ne. Každopádně nepomohl. Totéž se odehrálo i s levitou, tedy příslušníkem kmene Lévi, kteří měli na starost chrámovou službu.

Pak jel kolem Samařan (nebo z latinského překladu Bible Samaritán) a z čirého soucitu mu pomohl. Nijak tu situaci neracionalizoval, nevyhodnocoval, nekladl si žádné otázky, co je to za člověka, zaslouží si pomoc atd. jako my na začátku. Prostě z čirého soucitu pomůže. Bez jakýchkoliv podmínek, bez jakéhokoliv zaváhání. Také nehledí na to, jak budou jeho čin hodnotit ostatní. Snad ještě poznámku pro ty, kteří už zapomněli, co jim říkali v nedělce. Samařani, tedy obyvatelé města Samaří byli v očích pravověrných Židů méněcenní. Pohrdali jimi a nestýkali se s nimi.

Vzpomínám si, jak mi jeden starý farář, který působil po válce v Sudetech vyprávěl, jak jel jednou na bohoslužby a cestou narazil na zraněného malého německého chlapce. Zařídil mu pomoc a spěchal do kostela. Přijel s nepatrným zpožděním a vyprávěl, co se mu stalo. Ke svému zděšení viděl zarputilé obličeje a cítil téměř nepřátelství. No jo, Sudety po válce a německý chlapec, uvědomil si. A mně se tehdy svěřil: tak ti Pepo nevím, kdybych třeba musel s tím hochem do nemocnice a nedorazil na bohoslužby vůbec, jestli by to nebyl můj konec na sboru. Jo, každý není Pitter.

Já bych se ještě chtěl trochu zastat toho kněze a levity, než vyvodím svoje závěry. Není o nich nikde řečeno, že byli špatní lidé, že se třeba jindy nezachovali stejně, jako ten Samařan. Rozhodně v tom příběhu nejsou odsouzeni, není na ně nahlíženo jako na špatné.

Z toho mnohovrstevného příběhu dnes vybírám toto poselství: za prvé: i ten nejnižší člověk ve společnosti, i ten, kterým mainstream pohrdá, i takový člověk může být dobrý, může se zachovat správně, může pomoci v nouzi i tam, kde jiní selžou. Může pomoci i tehdy, když jeho čin sklidí posměch nebo pohrdání většiny. Před Bohem má jeho čin stejnou hodnotu, jako čin kněze nebo levity. A za druhé: člověk v nouzi si vždycky zaslouží pomoc, i kdyby se do své nouze dostal vlastní vinou nebo i kdyby to třeba byl zbitý grázl. Život je posvátný a patří Bohu.

A to je asi to, co na tomto příběhu vždycky pohoršovalo: všichni lidé jsou si rovni (tedy nikdo není privilegovaný a nikdo není méněcenný); není člověk v nouzi, který by si nezasloužil pomoc a není nikdo tak nízký, že by tu pomoc nemohl poskytnout.

A jak by asi ten příběh mohl vypadat v dnešních kulisách? Třeba i takhle: známý ochmelka jede z hospody autem; nevybere zatáčku a nabourá. Zkrvácený leží v příkopě. Jede kolem starosta a nezastaví. Za ním jede farář a ještě přidá plyn. Pak se domů do Chánova vrací cikán. Zastaví a pomůže, i když riskuje, že třeba vzbudí pochybnosti, jestli mu nechtěl čórnout peněženku. Takový příběh by asi sociální sítě nesdílely.

Ale asi správně tušíte, že ten příběh nevyprávím úplně náhodně. Dnes se kupodivu v naší společnosti nachází hodně Samaritánů, kteří pomáhají lidem v nouzi, lidem, kteří utíkají přes válkou. Teď je to bezvadné, ale nepřítel zasévá zpochybňující propagandu. Bude dost pro naše lidi? Jak dlouho tu budou? Jaký to bude mít dopad na naší životní úroveň? Atd., atd. Začali jsme pěkně. Ale jak praví klasik: je třeba vydržet až do finiše. Aby, až se Pán jednou zeptá: kdo byl těm chudákům bližní? Abychom nemuseli klopit oči.

Amen

Poslání Mt 5,42-47
Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na
spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy
dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Požehnání
Ať ti v den soužení Hospodin odpoví, ať je ti hradem jméno Boha Jákobova! ať ti sešle pomoc ze svatyně, ať tě podepírá ze Sijónu! ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen