Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Milí přátelé,

Vánoce, každý rok stejné a přece jiné.

Stejné je to, že si opět můžeme připomínat prolomení naděje do tohoto světa. Naděje v podobě bezbranného dítěte, o které se nejprve musíme starat, pak můžeme na jeho díle participovat, a nakonec vděčně si užít z plodů jeho vinice.

Jiné jsou v tom, že každý rok přináší nové výzvy. Letos je to strach, úzkost, beznaděj. Ten „starý had, ďábel“ se nás snaží paralyzovat, ochromit. Ochromit strachem. Bojte se! Bojte se, že umřete hlady, bojte se, že zmrznete, bojte se atomové bomby, bojte se, že vás sežerou migranti, bojte se ženské na hradě, nic není dost absurdní, bojte se toho, že se nebojíte, bojte se i toho, že se bojíte. Hlavně se bojte. Bojte se všeho. Protože já; Já mám svět v hrsti.

Nemáš, satane!!  My víme, že svět je v dobrých Božích rukách. My, my máme Naději, naději, že ty pomineš, že stáhneš ocas mezi nohy, zasmrdíš sírou a zmizíš. Ne natrvalo, napřesrok zase vylezeš v jiném kabátě a zase spráskaně odejdeš.

A co pro to můžeme udělat my? Nikdy se nevzdejme naděje, nikdy se nenechme zastrašit! Ta jeho písnička beznaděje provází lidstvo od samého jeho počátku. Tak ji přehlušme nějakou nadějnou, třeba tou nahoře.

A až si budu s některými z vás v čase pohody užívat z plodů vinné révy budu myslet i na všechny ty, se kterými jsem se už dlouho neviděl. Dělejte to také tak. To nás všechny spojí v tomto úžasném, krásném nadějeplném světě, který nic a nikdo nemůže zničit.

Stačí jen trochu věřit.

Soběhrdy, 15. prosince 2022