Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení Řím 8, 15-25

Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

Text Římanům 8,35

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

Sestry a bratři, milí přátelé

Strach je jedna ze základních emocí, které utvářejí a formují život nejen člověka, ale každého živého organismu. Malý králíček, který nemá strach a první vyleze z nory padne za oběť predátorovi, králíček, který ze strachu nevyleze vůbec, zemře v noře hlady. I pro člověka jsou toto jakési dva extrémní póly, mezi kterými se jeho život pohybuje. Proto řada výrazů, jak hebrejských ve SZ, tak řeckých v NZ, které Bible překládá jako strach, úzkost, hrůza, obavy, bázeň apod. mají i svůj pozitivní význam: úžas, ohromení, bázeň Boží apod. Nebojte se, nebudu je zde rozebírat, i když nad některými jsem seděl při přípravě tohoto kázání velmi dlouho a termín jednoho katolického slovníku teologických pojmů: spásonosná bázeň boží mi dlouho ležel v hlavě. Proč vlastně se vůbec k tomuto tématu uchyluji. Když mluvím s lidmi, velmi často se v hovorech objevuje téma obav z budoucnosti. Jakási existenciální úzkost se šíří společností od nejmladších až po nejstarší. Strach z války, ačkoliv během mého života se vlastně válčit nikdy nepřestalo, jenom to bylo daleko a já jsem na to nemyslel. Strach, že nebude co jíst, ačkoliv stále někde umírali a umírají lidé hladem a podvýživou. Strach z toho, že zničíme Zemi tak, že na ní nepůjde žít, i když trvale přibývá míst, kde se z nejrůznějších důvodů žít nedá. Možná si vzpomínáte, jak ze zatopených pacifických ostrovů se přesunuli obyvatelé do Austrálie (protože těžko se dá žít někde, kde je trvale po kolena vody) a jaký to byl problém je přijmout. Asi také víte, jak se každý rok posouvá Sahara na jih a někteří lidé trvale přichází o domov a hledají útočiště jinde. Máme strach z nemocí, které mutují tak rychle, že proti nim nenacházíme dostatečně rychle účinnou obranu. Zkrátka zdrojů strachu a úzkosti, nejistoty i obav je spousta.

Strach může být použit k politické a kulturní manipulaci, aby přesvědčil občany o myšlenkách, které by jinak byly široce odmítány, nebo naopak odradil občany od myšlenek, které by jinak byly široce podporovány. Strach může změnit to, jak člověk přemýšlí nebo reaguje na situace, protože strach má moc bránit racionálnímu způsobu myšlení. Výsledkem je, že lidé, kteří sami neprožívají strach, jsou schopni používat strach jako nástroj k manipulaci s ostatními. Lidé, kteří prožívají strach, hledají ochranu a bezpečí a mohou být manipulováni osobou, která prohlašuje, že je tu je tu, aby zajistila bezpečí, o které lidé stojí. Když se bojíme, manipulátor nám může vymluvit pravdu, kterou vidíme přímo před sebou. Jeho slova se stávají skutečnějšími než opravdová realita. Tímto je manipulátor schopen využít náš strach k tomu, aby nás zmanipuloval. Zpochybní zjevnou pravdu a místo toho nás přiměje věřit tomu, co on sám vydává za pravdu. Politici jsou známí tím, že využívají strach k manipulaci lidí, aby podpořili jejich politiku.

Tak toto nejsou moje slova, to jsem pouze parafrázoval deset let starý anglický článek Strach a manipulace. V dokonalé formě pak manipulátor vytvoří nebezpečí, které de facto neexistuje. No a pak předvede rituál, kterým toto neexistující nebezpečí hrdinsky odstraní a vy mu padnete k nohám a uctíváte ho jako zachránce a spasitele, případně, je-li to politik, tak mu odevzdáte své hlasy. Chtělo by se zvolat s klasikem: menchliches, zu menchliches (lidské, příliš lidské). Tato manipulace jede s námi od počátku věků. Již ďábel v knize Jób je Velký manipulátor, jak si jistě všichni vzpomínáte. Na evropském kontinentě máme nejstarší zprávu o působení strachu již v řecké mytologii. Při válce Titánů (starších řeckých bohů) proti nastupujícím mladším bohům Olympským se krutě válčilo už deset let. Nejednou vylezl z jeskyně podceňovaný a pohrdaný bůh Pan, příšerně zařval a Titáni se dali na útěk. Od té doby používáme slova panika, panikařit a slovní spojení panický strach, panická hrůza apod. Přitom se vůbec neví, proč zařval; možná zařval strachy, když viděl ty hrůzy, a přesto to stačilo.

Co tedy můžeme jako křesťané dělat? Nepodléhat panice.

Je válka? Je, ale ta v Jugoslávii byla blíž. Není jídlo? To sotva. Minulou sobotu jsme chtěli s rodinou jít na oběd v Benešově. V poledne byly hospody plné a půl hodiny jsme čekali na stůl. O nacpaných supermarketech ani nemluvím. Hrozí Zemi katastrofa? Hrozí, ale to nás kupodivu nechává chladnými. Říkala mi jedna psycholožka, že dnešní mladí trpí ekologickými depresemi a někteří se dokonce se sebepoškozují. No, není divu, oni v tom budou žít. Bojíme se nemocí a epidemií? Možná, ale rozhodně zdravý životní styl není trendy.

Co tedy? Jaké je východisko? Nepřijali jsme přece Ducha otroctví, abychom opět propadli strachu, nýbrž přijali jsme Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

Tenhle verš se mi vybaví, když vzpomínám na jednu svoji starší kamarádku z Francie. V roce 2008, tedy v roce velké celosvětové finanční krize, jsem se jí při návštěvě zeptal: nemáš strach z krize, jak se ti bude jako důchodkyni žít? Ona se na mě tak pobaveně podívala, pokrčila rameny a řekla: Strach? Krize? Život pořád něco přináší a my to musíme řešit, tak, jak to přichází.

A tak se ničeho nebojte, nenechte se vyděsit ani zastrašit a v klidu řešte věci tak, jak přichází. Vždyť máme přece Otce, jehož Ducha jsme přijali, který nás má rád, který nám fandí a když jsme hodně velký střeva, tak nám i nadržuje.

Amen

Poslání 1.Jan 4,17-21

V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.

Požehnání

Boží pravda, kterou žádná temnota nezahalí, ta ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili; ať vás provází, kamkoli půjdete. Boží naděje ať je vám budoucností, tam kde jiní nevidí nic než tmu, beznaděj a konec; ať vás chrání před strachem z lidí i z příštích dnů a let. A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, ta ať oživuje vše dobré, co skomírá; ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem. Amen