Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení 1.Král 3,16-28

Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila. Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj. Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj. A tak se před králem hádaly. Král řekl: Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj. Král proto poručil: Podejte mi meč. Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé. Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je ! Tu král rozhodl: Dejte to živé novorozeně té, která řekla : ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka. Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu. Amen

Text Jan 8,2-11  

Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.  V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.  Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"  Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuju.

Sestry a bratři, milí přátelé

Slyšeli jsme příběh, který ekumenický překlad uvádí titulkem: Ježíš a cizoložnice. Podívejme se na tento příběh podrobněji a snažme se odkrýt jeho poselství.

Ježíš, který si získal svým předchozím vystupováním renomé, přichází do chrámu, učí a všechen lid ho poslouchá. Zákoníci a farizeové, kteří v něm vidí pro sebe nebezpečí se ho snaží nějak diskreditovat. V následné situaci tedy nepůjde a priori o spravedlnost, ale o účelově zmanipulované právo s konečným záměrem poškodit Ježíše. Jak je tento model starý nicméně stále dobrý. Jak mnoho naivních a důvěřivých lidí stále slyší na výzvy k obraně zákonnosti, ochraně pořádku nebo zavedení demokracie, aniž by si kladli otázku, koho tím ve finále poškodí. Podobně i naše publikum. Je přivedena žena, přistižená při cizoložství. A aby nebyl prostor pro měkčí varianty zákona, rovnou říkají: v zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?

Mnoho prostoru Ježíš nemá. Žena není vyslechnuta, nehledají se dva nezávislí svědci, nezkoumají se okolnosti, zda třeba není svobodná-pak by si ji onen muž musel vzít-nic takového. O tom muži ostatně nepadá zmínka vůbec. Přivedli ho také? Nebo snad utekl? Nevíme. Situace je konstruována tak, aby bylo naprosto zřejmé: byl porušen zákon, jehož vyrovnáním je smrt oné ženy i onoho muže, který, jak už jsem říkal ani není patrně vůbec přítomen.

Taková je spravedlnost: slepá a v ruce váhy a meč. Samé nástroje, mrtvé předměty, které nemají svědomí nemají cit ani soucit, neznají jiné chování než podle fyzikálních principů. Jenomže Ježíš není soudce z mechanického panoptika, aplikující mrtvou literu zákona. Ježíš je Syn Boha živého, který se nad hříšníkem slitovává, který ohlašuje nemocným uzdravení, spoutaným svobodu a všem pak milostivé léto Hospodinovy přízně. Milosrdenství, které je nad zákonem. Jak je to lidem protivné! Vždyť ona se přece provinila, tak spravedlnosti musí být učiněno zadost. Jak dovede být člověk krutý a nelítostný ve jménu spravedlnosti a práva. Ostatně největší hrůzy a horory se stále dějí ve jménu spravedlnosti, ve jménu vyšších ideálů ve jménu nějakého božského dobra, které oběti prostě nechápou. Člověk, když se připojí na tu trestající stranu dobra, tak má asi pocit, že je sám nějaký lepší, jako kdyby ho cizí průšvih nějak zušlechťoval, nějak mu přidával na charakteru.

A tak o nějakém odpuštění nemůže být ani řeč.

Jó, to kdyby to byl můj průšvih, to by bylo jiné. Mně, mně se to stalo jen jednou, poprvé a to mě k tomu ještě v podstatě dohnaly okolnosti, takže já za to de facto ani nemůžu, a tak vlastně odpustit mně je docela logické, normální, málem samozřejmé. Vždyť já jsem v podstatě dobrý člověk a jedno drobné klopýtnutí, to by na mně mohl chtít trestat jen absolutní nelida, vždyť to snad ani nemůže být křesťan!

Ale ta mrcha! No, to je jiné! Jen ji pěkně ukamenujte, vždyť když ji pustíte, tak honem poběží a udělá to znovu!

A co já? No, já, já bych to znovu neudělal, já přece nejsem jako ona, jak vás může něco takového napadnout.

Jó kdybychom tak uměli smýšlet o tom druhém stejně dobře jako o sobě!

A Ježíš tohle všechno ví. Ví, že milost je pro nás něco k nezkousnutí. Proto jsme si ji ostatně aspoň rozmělnili na lacinou a drahou. Když už nemůžeme popřít, že Ježíš milost nabízí, aspoň ji co nejvíce paralyzujem. Jenž: kdo z lidí má právo hodnotit pohnutky hříšníka, zda se dere o milost drahou nebo lacinou?

A tak Ježíš dává průchod spravedlnosti. Ale koriguje naši lidskou unáhlenost podmínkou: kdos sám bez viny první hoď kamenem. A tu se lidé začínají vytrácet, starší nejprve. Je to logické. Čím je člověk starší, tím více životních průšvihů stačil udělat a tím snáze a rychleji si na ně vzpomene. Nakonec tedy zůstane Ježíš s tou ženou.

Není, kdo by žaloval, ani kdo by vynesl rozsudek, ani kdo by vykonal ortel.. Jó, to při neadresném odsouzení, to bych si hnedka hodil kamenem. Ale kdybych měl povstat a jít první, před zraky všech ostatních, na to teda nemám, tak moc mi zase na té spravedlnosti nezáleží. Ostatně, co kdyby si někdo řekl: tak tenhle jde hodit první?!Tenhle! ten může být rád, že není na jejím místě. Radši pěkně vycouvám, hlavní je přece moje kůže, a ne nějaká spravedlnost.

O čem že tedy je celý ten příběh?

O Ježíšovi-to nesporně. O cizoložnici-to také.

Ale je hlavně o lidech, kteří neváhají účelově zneužít zákon o lidech, kteří se nechají manipulovat, o lidech, kteří se bojí nést svou kůži na trh, i když z povzdálí halasně pokřikují o spravedlnosti-je tedy tak trochu hodně o nás všech.

A co nám Ježíš vzkazuje? Obraťte ten prst, který ukazuje na druhého, obraťte ho na sebe. Nad sebou se zamyslete, projevte toleranci a pochopení pro druhého a nikomu neupírejte milost, kterou ho Ježíš zahrnuje.

Je-li něco, co může říci křesťanství dnešnímu světu, pak je to slovo o milosti, která je nad zákonem, o milosti, která se nedá nijak rozmělnit a relativizovat, o milosti, která je v podstatě nespravedlivá, protože nadržuje hříšníkovi, chrání nefavorizované, hledá, co zahynulo, aby to uvedla zpět do života.

Poslání Řím 12,9-18

Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Požehnání

Kristus praví: dávám vám svůj pokoj, vzácnější, než dává tento svět. Proto ať se vaše srdce nestrachuje ani neděsí. Ať vás moc Kristova pokoje provází kamkoliv půjdete a ať máte naději