Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení: 2 Tim 2:22 - 3:5  

Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli. 1Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Text kázání: 2 Tim 4:2-5   

Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.  ⁴ Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě.

Sestry a bratři, milí přátelé.

Z pastorálních epištol se dovídáme, jaké starosti měly čerstvě založené sbory a čemu všemu museli čelit lidé, za tyto sbory zodpovědní.

Především museli čelit útokům zvenčí. V čem tyto útoky spočívaly? Byly to vlastně nabídky tehdejšího okolního prostředí. Jiné názory, jiné životní hodnoty, jiné směřování.

Pavel tady ale vypovídá velmi jednoznačně: vy se držte Kristova evangelia, Božího slova, které není spoutáno, a které ani není možno spoutat, i když by třeba ten, kdo ho hlásá byl momentálně ve vězení, jako apoštol Pavel. Úkolem církve tedy bylo svobodně hlásat svobodné Boží slovo a vytvářet tak prostor a společenství svobody, třebas i v otrokářské společnosti. To byla značně převratná alternativa. Úkolem církve bylo tedy už od samého jejího vzniku vytvářet alternativní prostor-prostor pro lidi, kteří se nějak do běžné společnosti nevejdou. Proto Ježíš říká: pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. Tedy ten, koho tíží břemeno jeho průšvihů, komu se nedaří, komu všechno padá na hlavu, kým společnost pohrdá-ten (a samozřejmě nejen ten) má místo v Ježíšově společenství. Chudí, bezdomovci, opilci, feťáci, prostitutky, to byla Ježíšova společnost.

Zmínil jsem tady dva podstatné znaky: svobodu-protože bez ní je člověk mrtvý; a společenství-protože člověk, který nikam nepatří a nikoho nemá je jako pustý ostrov v širém oceánu.

Z toho ale vyplývají určité nároky, bez jejichž naplňování by se svoboda změnila ve frivolitu a společenství v mafii. Svoboda sebou nese také zodpovědnost. Zodpovědnost a ochotu nést důsledky svých činů a rozhodnutí.  Můžu všechno, co chci, nemusím respektovat zákony se kterými nesouhlasím, ale musím být ochoten přijmout důsledky a dopady, které z toho vyplynou. Jediným kritériem svobody je svědomí a zodpovědnost před Bohem.

A aby se společenství nestalo účelovou mafií, gangem, který dbá jen sám o sebe, nebo v lepším případě spolkem do sebe uzavřených přátel, musí projevovat starost a péči i o ty, ze kterých nic nekouká, na kterých se akorát prodělává.

Znovu bych to ilustroval příkladem, který jsem vám tu už stokrát vyprávěl ale který se pro mě osobně stal snad tím rozhodujícím momentem a který mi nicméně stále připadá nosný. Jednou jsem cestoval odněkud stopem. Zvolna se stmívalo a mě pořád nikdo nezastavoval. Máničky neberem-bylo tehdy heslem dne. Najednou kolem mě prosvištěl citroen. Cizích aut tehdy nejezdilo moc, tak si člověk každého všiml. Ani nepřibrzdil a jel dál. Za pět minut z protisměru přijíždělo nějaké auto. Zastavilo u mě, otočilo a otevřely se dveře. Byl to ten citroen. A cestou na Prahu mi německý doktor, který se vracel odněkud z konference z Piešťan, vysvětloval: “víte, já jsem jel rychle, viděl jsem vás na poslední chvíli, a tak jsem nezastavil. Pak jsem si ale řekl: stmívá se, co když ho nikdo nevezme, co bude dělat? A tak jsem se pro vás vrátil. „Jak to, že mu to stálo za to se vrátit, pro dlouhovlasého mladíka, který rozhodně nevypadal jako ze škatulky, jak to, že nemávnul rukou, ať ho třeba vezme někdo jiný a proč by se vůbec měl angažovat? Prostě neuvažoval jen ze své ho pohledu, jen co je pro něj výhodné.

A přesně takhle bychom měli uvažovat. Možná nás hned všechno nenapadne, nebo se nám nechce-pak ale bychom si měli říci: co on bude dělat? a co kdybych já byl na jeho místě? Jak mě by se takové jednání líbilo.

Tím se dostávám k tomu, co nejen bible vyjadřuje slovy: chovej se ke druhým tak, jak bys chtěl, aby se druzí chovali k tobě.

A tím se náš kruh uzavírá: svoboda a společenství-zodpovědnost a péče o druhého.

Nevykládám to právě dneska tak úplně náhodně. Je příjemné chodit do fungujícího, otevřeného sboru. Svobodně si užívat prostoru svobody a sdílet se ve společenství o dobrou zprávu evangelia, jakož i o své drobné světské radosti a problémy. Občas ale také musím projevit svoji zodpovědnost, právě proto abych ty vzácné hodnoty uchoval nebo obnovil.

Minulý pátek jsme zahájili putovní biblické hodiny v rodinách. Kromě standartního výkladu zde byla možnost si povídat a sdílet se osobně ve, z mého pohledu, velmi vydařeném společenství. Jistě nám to mnohým poskytlo hodně podnětů k přemýšlení.

Nebylo by špatné, kdybyste si za domácí úkol přečetli třeba některé pastorální epištoly .

Je na nich dobře vidět, jak si byl apoštol Pavel vědom křehkého ledu, na kterém se kazatel pohybuje.

Slovo Boží zvěstujte vhod nebo nevhod, čteme například. Jenomže, co je slovo Boží a co je moje interpretace? Co je báje a lidský výmysl a co je pro život nosné? A je totéž nosné pro každého a do každé situace? Co jednoho osloví, jiného otráví. Jak to mám poznat a jak se v tom orientovat? A nejsem třeba už příliš starý? anebo stále málo zkušený? A než si to všechno promyslím, nebude už příliš pozdě a já nebudu moc skeptický? Opravdu vím, komu jsem uvěřil?

To všechno a mnohé další víří kazateli hlavou. A je na každém z nás, co z toho víru nakonec vzejde, jaké společenství budeme vytvářet a jak se v něm budeme cítit.

Amen