Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení Luk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Text kázání Luk 19, 35-48

Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby,‘ ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

Sestry a bratři, milí přátelé,

Narozením Ježíše o vánocích se symbolicky začíná příběh člověka. Člověka s velkým Č (tedy Ježíše) i člověka s malým č (tedy nás). Oba tyto příběhy se prolínají. My máme možnost nechat se nadchnout Ježíšovým postojem k lidem, jeho angažovaností až k smrti jeho nepodmíněnou láskou ke všem lidem bez rozdílu. Takový člověk pak neváhá učinit z Ježíše svoji absolutní prioritu. Pěkně jsme to viděli na příkladu Zachea v prvním čtení. Boháč se silným vlivem ve městě. Asi ho lidi moc rádi neměli, jak už to u takových lidí bývá, ale on si mohl všechno koupit a zaplatit, a tak ani nikoho nepotřeboval. Přece si klidně mohl najmout partu siláků, kteří pro něj vyklidí místo u cesty, kudy Ježíš půjde, jiní mu tam nainstalují vyvýšené sedadlo a on bude shůry koukat na Ježíše, jak prochází kolem. Jenomže vnitřně už byl Zacheus asi někde jinde. Nechtěl žádné zvýhodnění, kterého se mohl, vzhledem ke svému postavení snadno domoci. Před Ježíšem už byl stejný člověk jako kdokoliv jiný, jako všichni ti v davu, kteří na něj čekali. A svým jednáním to dal jasně najevo. Nebál se veřejného zesměšnění, on, člověk v takovém postavení, se vyškrábal na strom, něco, co by se tolerovalo tak možná dětem. Odhodil tedy to, na čem si možná do té doby zakládal, vyprázdnil tu lodičku svého života od všeho haraburdí, od všech těch krámů, které sebou taháme a čekal, jestli k němu Ježíš nastoupí. Nebyl si jistý. Šel do rizika, vždyť Ježíš mohl klidně kolem projít bez povšimnutí, kdo by si v takové chvíli všiml nějakého skrčka na stromě; nebo co hůře, mohl se u něj zastavit a pěkně ho zpražit: co ty tady chceš?! Běž si někam mezi zbohatlíky a prořímské kolaboranty. Tam přece patříš. A mnoha lidem by se takovým populismem zavděčil. Ale Ježíš je jiný. On vidí do srdce člověka. Ví, jaká proměna se stala se Zacheem. A tak se zastaví a říká: pojď rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě. Jasně že nemusel. Mohl zůstat kdekoliv jinde. Třeba u toho člověka, co mu bez řečí půjčil oslíka a u spousty jiných. Mnoho lidí to nepochopilo a nepřijalo. Co mnoho! čteme tam: všichni, kdo to viděli, reptali. Dost možná, že právě tady si někteří řekli: tak on se taky paktuje s establišmentem, to mu ta sláva rychle stoupla do hlavy. Jó, dokud se Ježíš zajímal o mě, o chudáka, opilce, prostitutku, defavorizovaného, lůzra, postiženého, a já nevím co ještě, o obyčejného bezvýznamného človíčka, který žije, jak žije, tak to byl mistr světa. Ale on se zajímá i o toho bohatého, zajištěného, i o toho koho já tedy vůbec nemusím, tak to tedy prrr. A Ježíš, jako by to slyšel, říká: i on je syn Abrahamův, tedy jazykem dneška: i on je člověk, je to člověk a má právo být takový jaký je, stejně jako ho mám já, stejně, jako ho má každý z vás. Zkrátka před Ježíšem jsme všichni stejní. Absolutně všichni. A to někomu vadí. Možná už tady se začala formovat ta skupinka, která vyměnila hosana z květné neděle za ukřižuj u Pilátova soudu. Už nevolali „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Už volali: ukřižuj, ukřižuj. Radši nám propusť lumpa a vraha, ten je nám bližší. Ale tady ještě nejsme, to nás teprve na Velký pátek čeká.

Teď jsme v tom úžasném bodě člověka, teď ještě voláme hosana. Teď ještě s napětím očekáváme, že Ježíš na tu naši lodičku nastoupí. Těšíme se na to. Dokonce jsme pro to ochotní něco udělat. Chceme, aby jeho dům byl domem modlitby. Visíme mu na rtech, když učí. Možná i chceme být tím domem. Možná se třeba i zesměšnit a blamovat pro Ježíše, nebo jít proti proudu, vyjít ze sebe, udělat víc, než musíme. Jsme tak trochu v rauši, v extázi. Tak si to užijme, bude to jenom do pátku. Pak přijde krach člověka. Toho s malým č. Ale tím náš příběh naštěstí nekončí. Protože to není jenom na nás.

Amen