Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Čtení Kol 3, 1-14

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

Text Jan 20,1-9

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

Sestry a bratři, milí přátelé
Kdykoliv je člověk v krizi, když má pocit, že nic nemá cenu, Bůh k nám posílá někoho s dobrou zprávou. S dobrou zprávou o tom, že Bůh se nás nezřekl, že nás nehodil do bedny na zmetky, tak jako hrnčíř, když odhodí nepovedený kus a začne znova. Bůh sice také začíná znova, ale s námi. Pořád má pro nás naději, že se napravíme, že se z toho úpadku nějak vybabráme, že se vzpamatujeme, že znovu ožijeme.
V řadě proroků, kteří tuto dobrou zprávu lidem přinášeli byl tím posledním Ježíš Kristus, syn Boží. Přišel, aby obnovil naše porušené lidství, aby obnovil náš vztah s Bohem, se sebou navzájem i se sebou samými. Nejednal z pozice síly, nenařizoval, nezastrašoval, nehrozil pokutami a tresty, jak je běžné pro člověka a jak jsme toho dennodenně svědky. Přišel do trosek našich životů a nedolomil nalomenou třtinu, neuhasil doutnající jiskérku, nuzné pozvedl, s trpícími projevil soucit, zastal se těch, kterým se ubližuje, ujal se těch, kterými všichni pohrdali. Nevyťal neplodný fíkovník, ale okopal ho a pohnojil. Vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Rozklenul nad lidmi velkou duhu naděje s obřími písmeny ANO. Ano, fandím lidem, ano, mám lidi rád, ano, na lidech mi záleží.
Jenomže já jsem toto nepřijal. Já chci lidi rychtovat z pozice síly, ať vidí, jak jsem silný, já chci lidem rozkazovat, já chci lidi zastrašovat, ať se mě bojí, já chci pokutovat a trestat. Dolomím nalomenou třtinu, beztak je bezcenná a žádnou péči si nezaslouží. Stejně už by z ní nic kloudného nevyrostlo. Já zašlapu doutnající jiskérku, když neměla potenci stát se plamenem a plápolat, já nuzné potopím, stejně si nic jiného nezaslouží; kdyby řádně pracovali, nuzovat nebudou. Trpící odvrhnu, soucit je leda tak projevem slabosti, jistě si své trápení zaslouží. Na ty, kterým se ubližuje se leda tak vykašlu, mě by se taky nikdo nezastal a ti kterými všichni pohrdají, těmi pohrdám taky. Jsou to beztak slaboši, kteří nemají nárok na místo na slunci. A neplodný fíkovník ten rovnou vytnu. Dobře je o něm psáno: nač má kazit i tu zemi. A jaké léto milosti? Ať každý pyká, za své dluhy. Ať za ně každý zaplatí stonásobně. A nad lidmi ať je černý mrak s velkým ohnivým NE! Fandím jenom sám sobě, ostatní ať třeba vezme ďas! Lidi jsou mi lhostejní, nemám je rád. A ten otrapa, co nám tu vykládal o Boží lásce, toho po právu přibili na kříž a pěkně festovně, aby náhodou neslezl. Jen si to představte, takové nehoráznosti; prý: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. No to tak. To by byla pěkná anarchie. Žádná láska: pořádek, disciplína, poslušnost. A komu se to nelíbí, tak ho k tomu donutím. Žádné ANO člověku: NE, NE a NE.                       Takhle to prostě s člověkem je. K velkorysé Boží nabídce řekl člověk svoje NE. A Ježíše ukřižoval. Jasně tím dal najevo, že o žádného Boha do svého života nestojí. Že mu věci vyhovují tak jak jsou. Aspoň si může pořádat všechno po svém. A Bůh reagoval pro člověka zcela nečekaně. Přesně v duchu té lásky, kvůli které se mu člověk vysmál. Nezuřil, nemstil se, nedal se vydráždit, nepočítal křivdy. Laskavě a trpělivě, leč důrazně, řekl podruhé své ANO. Řekl své ano tím, že Ježíše vzkřísil z mrtvých. Naši jedinou naději, kterou jsme festovně přibili na kříž, aby ji nikdo nesundal, vzkřísil k novému životu, životu věčnému.

A k tomuto Božímu ANO můžeme i my říci svoje ano, když ve křtu přijmeme Ježíše jako inspiraci pro své životy, jako naději pro svoje směřování. Právě proto je období velikonoční tak vhodné pro přijetí křtu, jak toho budeme za chvíli svědky. Voda křtu, tak jako kdysi voda potopy nás očistí a postaví na pomyslnou startovní čáru při cestě s Ježíšem. A jak ta cesta bude vypadat, záleží i na nás

Amen