Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

1. čtení: Mt 7:7-12

Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.  Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu?

Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.

2. čtení: Skutky 8:18-24

Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."

Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! ²¹ Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti."

Šimon na to řekl: "Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.".

Pane, odvažujeme se mluvit o tvém slově zjeveném před mnoha generacemi ve svatém Písmu. Chceme je uchopit tak, aby k nám pravdivě promlouvalo i dnes. Prosíme, odpusť nám místa, která nepochopíme správně. Amen

Kázání

Modlete se za mě k Bohu!. To je to slovo, milé sestry a milí bratři, milý Soběhrdský sbore ze kterého se dnes, trochu oklikou přes další slova, pokusíme získat poslání pro další dny.
Ano, je to prosba Petrova jmenovce Šimona, který si chtěl úplatným způsobem pořídit duchovní moc učedníků Kristových: Modlete se za mě k Bohu, aby mě nepostihlo, o čem jste mluvili. A já tu prosbu opakuju i za sebe a k vám. Mluvit o síle modlitby je těžký úkol, a tak prosím o vaši prosbu k Bohu, abych ve výkladu nebloudil a zabloudím-li, aby mi Pán odpustil.

Velikonoční neděle od vzkříšení až po slavnost seslání Ducha svatého mají, milé sestry a milí bratři, svá tradiční pojmenování a názvy tří prostředních nedělí se obracejí latinským imperativem přímo na nás, na údy Kristovy církve: Iubilate, Cantate, Rogate: V ukřižovaném Ježíši jsou pohřbeny naše hříchy, ve vzkříšeném Kristu je naše naděje a naše spása. Tak Plesejte a Zpívejte, žádaly dvě minulé neděle. A Proste, vzkazuje název té dnešní.  Proste a bude vám dáno. Toto Ježíšovo slovo z Kázání na hoře k té neděli patří, i když liturgický purista mi vytkne, že její název se odvozuje od starodávného zvyku pořádat zrovna pět týdnů po Vzkříšení prosebná procesí za letošní úrodu. Ale prosba zůstává a prosebné procesí naplňuje jiné Ježíšovo ujištění: „… shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

Slovíčko rogate znamená nejen proste a žádejte, ale také ptejte se. Ptám se tedy: Opravdu můžeme – s úspěchem – prosit o jakoukoli věc?

Podle některých jiných Ježíšových slov to skoro vypadá, že můžeme: „Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.“

Jenže tohle „všecko, oč v modlitbě poprosíte“, tak právě tohle „všechno“ Ježíš omezuje hned v další větě:

„A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“

A není to jediné omezení toho všeho oč v modlitbě můžeme úspěšně prosit. Tak třeba, sice mimobiblicky, ale prakticky se vylučují některá konkrétní přání.

Docela trefně to vystihl Karel Havlíček Borovský ve známé litanii boha Peruna z Kyjevské Rusi:  Ten chce zimu, ten chce teplo, ten zas časy jiné, jeden chce mít žito drahé a druhý laciné. Jeden sedlák prosí o déšť, zasíl kousek lenu; druhý prosí hezké časy, by měl sucho k senu. Zkrátka, naše konkrétní přání, i ta nejprospěšnější, si mohou odporovat, a jak se pak mají všechna na zemi splnit, že.

A pak je tu ještě i riziko toho, že některá příliš osobní konkrétní přání by se vyplnit mohla. Kdo ví, jak by si třeba vejskal dychtivec na Bílé hoře, kdy by mu Bůh dceru toho sedláčka, co tam oře, dal i s vysněným třemi sty Tolary. Nebo co by tomu nakonec řekla ta dcera. Na tohle téma znám jedno židovské přísloví a jednu výstižnou anekdotu, ale vynechme je a podívejme se na věc,  ještě sice v odlehčeném tónu, ale z vážnějšího úhlu, v připomínce výroku Ježíšova staršího současníka, který zemřel, když Ježíšovi mohlo být kolen 10 let.

Tento Rabi Hilel řekl podle talmudické legendy jednomu pohanovi, který chtěl proniknout do tajů zákona za dobu krátkou tak, aby vydržel stát na jedné noze: Tóru pochopíš dřív než sis myslel. Podstata zákona je: nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. To ostatní je jenom komentář. Teď jdi, a uč se.

Ano, Hilel shrnuje dva verše z 19 kapitoly třetí knihy Mojžíšovy:

• Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého.

A ještě tohle:

• Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské.

To by nám mělo připomenout něco známého i z evangelií. Skoro se zdá, jako by Ježíš to Hilelovo shrnutí dvakrát jen trochu upravil a zpřesnil:

podruhé, to je to známější vyprávění, když se ho farizeové ptali, které přikázání je největ  „Miluj Hospodina, … celým svým srdcem, … duší a … myslí.“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“.

No, a poprvé Ježíš tu Hilelovu zkratku trošku jinými slovy říká už v našem úryvku z Kázání na hoře: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.“
Shrnuto a sečteno, než začnu v modlitbě o cokoli prosit,

• mám odpustit nebo alespoň se mám ze všech sil snažit druhému odpustit, co proti němu mám.
• A vyhnu se prosbám o konkrétní věci
• A mé prosby nesmí škodit bližnímu.

A kdybych i věděl, že si nepřeju ani v modlitbě ublížit, budu se snažit domyslet i nechtěné důsledky nějaké splněné prosby.

Vždycky mě zaráželo, a dodnes jsem na to pořádně nepřišel, jak je to s tou horou. „Budete-li mí víru a nebudete pochybovat, a kdybyste jí řekli „Vrhni se do moře“, stane se to.“

Přiznám se, že já takovou víru nemám. A kdybych takovou víru i měl, prosím v modlitbě už teď, abych se zdráhal něco takového té hoře poručit. Byla by to příliš konkrétní prosba s následky, které si dovedu představit. To vlnobití, ta tsunami, tolik mrtvých v pobřežních městečkách. V kontextu evangelia si proto raději vysvětluju zrovna tento výrok tak, že v opravdové víře Bůh vyslyší mou prosbu o to, abych uměl zvládnout i horu nepřátelství a tíži všelijaké nepřízně. Samozřejmě, že nevím, jak veliká moje víra je, jak velikou horou bych se ještě nenechal zavalit, ale chtěl bych o takovou víru prosit. A také o schopnost odpouštět – abych se směl radovat a směl zpívat díky za to, jak mně a všem vzdáleným i blízkým bližním odpustil ten, kdo nás všechny nabádá „proste a bude vám dáno“.

A ještě jedna věc – ani s odpouštěním to není jen tak. Na světě jsou totiž i takoví „druzí“ proti kterým něco mám, kdo ve víře ve vlastní bohorovnost zvedli horu nenávisti a vrhli ji do moře utrpení; třeba válečného, jako se stalo před pětaosmdesáti lety anebo vloni (a mnohokrát mezitím a před tím). Na odpuštění jejich zločinů a krutostí si netroufám, to musím nechat na těch, komu ublížili. Smím jedině prosit za konec utrpení a spravedlnost jak pro trpící, tak pro trýznitele. A pro sebe za všímavost a sílu trpícím pomoci tam, kde to jen trochu jde

A když se něco zlého podaří mně, ať z nedbalosti, hlouposti, vychytralosti, neznalosti nebo chybného porozumění, jistě smím prosit za odpuštění jak Pána, tak vás, bližní, stejně jako prosil Petrův jmenovec Šimon v naší kauze pokusu o úplatek na získání duchovní moci. Věřím, že mu nakonec odpustil i přísný apoštol Petr, kterému před tím už byla dána moc odpouštět na zemi tak, aby odpustilo i nebe.

A pokud si nebudu jist, za co a jak prosit, prosím, abych si vzpomněl na to, co Ježíš v Kázání na hoře pověděl o pár chvil před oním proste a bude vám dáno. Totiž: Vy se modlete takto: „Otče náš, který jsi v nebesích …“  Ale tu modlitbu všichni známe, společně se ji budeme modlit, až společně vyznáme své viny, svou vůli k odpuštění a svou víru.

Pane, prosím, pomoz udržet naši víru čistou a naše prosby ať jsou ku prospěchu bližních. Amen