Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Gn 13,1-8, Soběhrdy 29.10.2023

Pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit: Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, 

            tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,

            hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost.

 /Ž 92,2,3,6/

     Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách, sešli jsme se ke společnému slavení 21. neděle po svaté Trojici, děkuji za pozvání a vaši důvěru.

Pís. 120 Aj, Pán kraluje.

Modleme se: 

     Hospodine, náš nebeský Otče, opět dnes přicházíme na to setkání s tebou a tvým svatým, jiným slovem. Vyznáváme že přicházíme a máme v sobě různé spletence zašmodrchaných vztahů, situací, nevyjasněných otázek. Také svět se nám často jeví jako nesrozumitelný. Vidíme svoji omezenost, neporozumění tomu, co nám říkáš, anebo dokonce se tě ani neptáme, nehledáme odpovědi na své otázky u tebe. Na místa setkání, na kterých ty na nás čekáš, nepřicházíme. Vymyslíme to sami, jako Adam s Evou. Odpusť nám to prosíme pro oběť tvého Syna Ježíše Krista. Věříme, že ty se smilováváš a svítíš na to, co je nám nejasné, s láskou anebo spíš tou láskou samotnou rozvazuješ uzly na našich životech, abychom mohli kráčet dál. Záleží ti na člověku, sám si se ním v Ježíši Kristu stal a když jsme ho nevinného my, lidé, ukřižovali, ty jsi ho třetího dne vzkřísil a poté ve svém námi neobsáhnutelném milosrdenství seslal svého svatého Ducha, abys nás dál provázel na cestě hledání tvé svaté vůle. Ty plníš své sliby a neustále smiřuješ se sebou samým nás, nevěrné. Za to ti patří náš dík a chvála.

     Pane Ježíši Kriste, ty jsi byl naprosto poslušný svého Otce v nebesích, až k přijetí totálně nespravedlivé a tedy nepochopitelné smrti na kříži. Za to ti děkujeme, chválíme tě. 

    Duchu svatý, prosíme, otevírej naše srdce pro přijetí a pochopení Božího slova, které dnes uslyšíme.

Amen.

1.čtení: Gn 18, verš19

Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

/Ž 119, 129-130/

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly

KÁZÁNÍ

     Zvu vás na cestu postupného objevení hloubky a krásy tohoto možná pro některé velmi známého textu. Jsou zde informace, kterých si všimneme hned. Sledujeme lidi na cestě, jsou zde 2 hlavní postavy, objevuje se přímá řeč Boha, Hospodina. K detailům, kterým možná ani nepřikládáme důležitost, patří třeba to, že v zemi, kterou putují Abram a Lot se svými rodinami a majetkem, žijí nějací lidé. Tito lidé také vytvářejí svým bohům nějaká místa, kde se s nimi snaží být v kontaktu, božiště /bojiště/. 

     Mne postupně víc a víc zaujalo napětí mezi popisem Abrama a popisem Lota. A náhle jsem uviděla jeden zásadní rozdíl. Majetek mají oba. Ale Abram postupoval po stanovištích, stavěl oltáře Hospodinu a tam vzýval Hospodinovo jméno. O Lotovi nic takového nečteme. Ten rozdíl a ta stanoviště mě zaujala. 

     Stanoviště, stát, zůstat na místě, být na místě, stání, bytí, zastav se, i když předtím zněl pokyn jít, teď stůj, ale také ustanovení. To všechno a jistě mnohem víc můžeme v tomto slovu zaslechnout. 

     V našem textu je popsáno jedno takové zastavení na cestě Abrama s Lotem a všemi lidmi i majetkem. Zastavení, ke kterému se nakonec přizná i sám Bůh. Zastavení tedy zvláštního. 

     Co se to děje na všech těch zastaveních, stanovištích, předtím božištích? Čteme, že Abram na těchto místech staví oltáře a vzývá Hospodinovo jméno. Není to tedy jakékoli zastavení. Čteme zde o zastavení s voláním jména Hospodinova. Když Abram vzývá Hospodinovo jméno, to znamená, že volá a do svého života zve někoho konkrétního, toho jednoho, jedinečného. Nemůže dojít k omylu. Na božišti, kde se nachází, by mohl vzývat boha hojnosti, vždyť ji zná, popis rozsáhlého majetku jak Abrama, tak Lota je barvitý. Ale pisatel píše, že Abram vzýval jméno Hospodinovo. Jak věděl, ke komu má volat, jak poznal pravé Hospodinovo jméno? Jedině tak, že při první Hospodinově promluvě k němu poznal, o jakou milost jde. Poznal sám sebe jako nehodného něčeho takového, čím je požehnání které dostává od Hospodina a kterým má být i sám pro další. Poznal, co to je milosrdenství. Přiznal se k němu. Poznal Boha jako Toho, který je milosrdný a teď ho takového hledá, volá a tak i koná. A to přesně na místě pře. V popisu tohoto konkrétního konání, je možná správa, kterou si máme vyzvednout. Úplně konkrétní konání člověka. Poznává v druhém bratra, je mu roven, jsou stejní, sám sebe umenšuje a na tomto místě ustupuje. Neslouží bohu materiální hojnosti, umenšil se, poodstoupil, ustoupil. Nevyužil, vzdal se práva staršího a bohatšího, váženějšího. Zabránil tak možná bratrovražedné řežbě. Ale před ním je teď neúrodná hornatá země, na první pohled nic moc úžasného. Škrtl tedy boha materiální hojnosti, sesadil ho z piedestalu. Co ale bude teď? Hospodinův slib plodnosti, hojnost a požehnání, ale v reálu neplodná manželka, neúrodná země, navíc plná cizích lidí.    

     Pisatel nás nenechá čekat. Hned po milosrdném činu, po tom umenšení a ustoupení, promluví k Abramovi sám Hospodin. A mluví zvláštně. Opět opakuje, že Abram dostane celou zemi, právě teď, když se vzdal její nejhezčí části pro svého příbuzného. Má se rozhlédnout, z místa kde stojí, kde právě je, nemusí nikam přecházet, má právě na tomto místě prohlédnout, vidět věci v celé šířce. Jak dostane tuto zemi, bude ji dobývat silou? Nebo jak tedy? 

     Důvěrně jsem se s ním sblížil. 

     Můžeme popsat konání Abrama na tomto jako milosrdné, jako čin z bratrské lásky? Jestli ano, Abram je tedy milosrdný. Ukazuje na milosrdenství samého Boha, možná na tomto místě je Boží jméno právě Milosrdenství. Ano, vždyť se s ním Bůh důvěrně sblížil, jak čteme v textech dál a jak jsme to slyšeli v prvním čtení. Důvěrně, tedy velmi, jsou si velmi blízko. Tak je Abram Bohu v něčem velmi blízko, velmi podobný. Stává se mu podobným v milosti, s kterou koná na místě sporů. Právě konal, jako milosrdný Hospodin. Chce se mu podobat a taky se mu podobá. Zrcadlí Boží vlastnost, stává se ZOSOBNĚNÍM MILOSRDENSTVÍ, je milosrdenstvím. A najednou už můžeme pochopit a přijmout, že bude jeho celá země. Bude v ní vládnout, ale jinak, než si představujeme. Bude v ní vládnout jako Milosrdenství s velkým M. 

     A to si vlastně možná umíme docela dobře představit, vlastně je to úplně jednoduché. Celé zemi bude vládnout Milosrdenství. Pak už nám možná nebude zatěžko pochopit ani další věci. Pojem vlastnictví a vlády je přeznačen, tak jako je přeznačeno božiště na místo vzývání jména Hospodinova. Všechno je jiné, jinak. Pokoj je jiný, hojnost, ano, ale jiná, hojnost milosrdenství, pevnost, která je jiná než tvrdost srdce, právo je proměněno v milost, jho netíží a netlačí. Prostě ty pojmy po setkání s milosrdným Bohem zůstávají stejné, neruší se, ale naplňují novým obsahem.      

     Bože, teď vidíme, že tvé záměry jsou opravdu přehluboké a my jsme o nich nevěděli a nerozuměli jim. Ale ty sám nám otevíráš oči a čekáš na naši odpověď, důvěrně se s námi sbližuješ jako s Abramem, pomáhej nám také odpovídat ti, k tobě se přibližovat a svým životem o tobě a tvém milosrdenství svědčit.

Amen. 

Píseň: 109 Jak dobré slavit Pána

OZNÁMENÍ: Pozdrav z pražského Ochranovského sboru.

Přímluvné modlitby:

     Hospodine, náš nebeský Otče, v radostné jistotě, že ty ve své velikosti slyšíš volání svých věrných, byť tak nedokonalých. Chceme se přimlouvat za sebe, ale i za jiné, za svět. Kdosi řekl, že křesťané světu dluží evangelium, tedy úžasnou zprávu o možnosti vysvobození z moci hříchu, tedy z toho oddělení od tebe, jenž si láska a milost. Prosíme, čiň nás schopnými evangelium nést světu. 

     Prosíme tě za nepřátele. Ano, přesně to se po nás, kdo se hlásíme k Ježíši Kristu chce.  

     Prosíme tě za všechny, kdo mají politickou či výkonnou moc nad mnohými. Učiň je moudrými. Aby už nemuselo docházet k neustálému oddělování, ale naopak, abychom pochopili, že jsme všichni na jedné krásné a dokonalé lodi, kterou je tvé stvoření.

     Prosíme tě, dávej, ať slyšíme tvůj tichý hlas, který nám osvětluje, otevírá, obdarovává milostí místa, která to v nás ještě potřebují. Kde je ještě naše srdce nějakým způsobem tvrdé.

     Dej, ať se toužíme na svých cestách zastavovat a setkávat s tebou a tvým slovem.

     Dej, ať poznáme a přijmeme, když nás zastavíš ty. Možná nemocí někoho blízkého anebo nás samotných. Dej, ať si vyzvedneme správnou zprávu takového zastavení. A dej také, ať umíme vykročit dál.

     Prosíme tě za toto místo a jeho obyvatele, za tento sbor. Ať roste v milosti. Ať v milosti roste celý svět.

     V tiché chvíli ti předkládáme své osobní přímluvy a prosby.

     O to všechno tě prosíme pro Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána. A Jeho slovy teď k tobě společně voláme:

Otče náš,….

Poslání: Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva , on pokorné učí chodit po své cestě. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.

/Ž 25, 8-10/

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši.

Amen.

/Fp 4,7/

Píseň: 416: Tvé požehnání, dobrý Otče